Jméno nade všecko

4. 1. 2018 23:50

Znát něčí jméno znamená být s ním úzce spojen. Moci druhého oslovit jménem je výsada, kterou nelze brát automaticky.


Když zazní naše jméno, obvykle zareagujeme docela spontánně – zpozorníme, ohlédneme se, snažíme se zjistit, kdo nás volá. A často sebou trhneme i tehdy, když zaslechneme to, co za své jméno považujeme. (Sám jsem se nejednou otáčel, když jsem zaslechl něco jako „čekám venku“.)

Být nositelem jména znamená být někdo. Úplně první otázka, kterou kladu rodičům při křtu, je otázka na jméno – „Jaké jméno jste se rozhodli svému dítěti dát?“ A krátce poté to maličké jménem oslovím. Už pro své široké okolí není něco, ale někdo; a to někdo, koho jsme v tu chvíli představili Hospodinu. Bůh toto dítě zná jménem – Bůh je povolal jménem.[1]

V biblickém pojetí ovšem znát něčí jméno znamená mnohem víc: znamená to mít nad ním moc. A dát někomu či něčemu jméno znamená vyhlásit nad tím svou autoritu, svou vládu a pravomoc. Tak dává člověk jména všem zvířatům[2] – ale žena dostává od muže jméno až po pádu, až po vyhnání z Ráje[3], protože vláda muže nad ženou je následkem prvotního hříchu.[4]

Není proto divu, že se Bůh jakoby zdráhal zjevit své jméno člověku; Jákobovi, který s ním zápasil, je sdělit odmítne, ale sám mu dává jméno nové, stejně jako jeho prarodičům Abrahamovi a Sáře.[5]

Mojžíšovi své jméno Bůh po určitém naléhání zjeví – ovšem o jeho výklad se můžeme přít dosud. Co znamená ono tajemné „Jsem, který jsem“?[6] Máme tomu rozumět jako „Jsem ten, který jest“, „Jsem jsoucí“, jak to překládá řecké Písmo, tedy Septuaginta? Anebo to spíše znamená něco ve smyslu „Co jsem, to jsem“, tedy „už se nevyptávej“?

Přesto však byl Vyvolený národ nesmírně obdarován: Bůh se mu dal poznat jménem, a od té chvíle tedy byl pro něj „Bohem na doslech“, „Bohem na zavolání“. Ovšem ne nadarmo dostal také do vínku zásadní příkaz: „Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha.“ Znalost Božího jména totiž může velmi snadno svádět k pojetí Boha coby „boha na povel“, „boha na zavolanou“…

Každopádně bylo poznání Božího jména pro Izraelity zdrojem radosti – jak zpívá žalmista: „Honoste se jeho svatým jménem!“[7] Jak připomíná Karl Rahner, nebyl už Bůh Bohem vzdáleným, Bohem nedosažitelným v nekonečných propastech vesmíru, ale Bohem konkrétním a blízkým, Bohem s námi – Immanuelem.[8]

Izraelité nadále střežili posvátnou bázeň před Božím jménem. Z úcty je nevyslovovali – až jej nakonec směl pronést jedině velekněz jednou za rok.[9] Z úcty před nevhodným vyslovením samotného slova Bůh používali židé opis HaŠém – Jméno.

A tento Bůh, který byl nadále Bohem svatým, Bohem vznešeným, se stal člověkem a přijal lidské jméno. Tak blízko je Bůh člověku, že přijímá vše, co je lidské – včetně jména. A není to jméno ledajaké.

Na jednu stranu jméno Ježíš – Jehošua, Jozue – bylo v Ježíšově době docela běžné.[10] A i to nás může oslovit: Bůh přichází do našich obyčejných lidských životů, do naší každodenní všednosti.

Ovšem na straně druhé je to jméno, které v sobě nese význam: Hospodin zachraňuje, JHVH je spása.[11] Je to fascinující: ze všech možných jmen zvolil si Bůh právě toto – nikoli „Hospodin je mocný“, „Hospodin vládne“, „Hospodin je soudce“, „Hospodin vykonává spravedlnost“, „Hospodin potrestá“, nýbrž „Hospodin zachraňuje“.

Slavili jsme dnes – pravda, s jednodenním zpožděním kvůli děkanátnímu setkání kněží – poutní slavnost v telčském kostele Nejsvětějšího Jména Ježíš; a účastnil jsem se této oslavy s velikou radostí. Jsem moc rád, že mám na dosah kostel zasvěcený právě tomuto Jménu a že má v kalendáři své místo úcta k tomuto Jménu nad každé jméno.[12]

Jsem rád, že si v tu chvíli mohu uvědomit: Bůh, který se stal člověkem, má jméno. On se mi dal poznat. Nejenže on volá jménem mne – já mohu volat jeho. On pro mě není cizí a neznámý, ale přítel, Mistr a Pán, kterého mohu oslovit. On se těší, až ho tím jménem oslovím a zavolám. On se těší, až budu chtít být s ním, být mu nablízku, mluvit s ním jako se svým blízkým. On se raduje, vyslovím-li jeho jméno, které je zároveň mým vyznáním: On je má spása. On je můj Bůh. On je mé všechno.

 

[1] Iz 43,1

[2] Gn 2,19–20

[3] Gn 3,20

[4] Gn 3,16

[5] Gn 32,28–30

[6] Ex 3,14

[7] Žl 105,3

[8] Srv. Iz 7,14;8,10

[9] Srv. Sír 50,20; Žid 9,7

[10] Viz Kol 4,11

[11] Viz Mt 1,21

[12] Flp 2,9–10

Zobrazeno 1140×

Komentáře

suposlav

Skvělý článek! Díky zaň!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz