Středa v pondělí

26. 8. 2019 20:26

Vzhledem k dnešnímu kulatému výročí si dovoluji umístiti sem ještě jeden recyklát. A taky pro potěšení z toho, že jsme dnes mohli být v Brně účastníky „zázraku“ – »Všude kolem pondělí, a my slavíme STŘEDU!«


Ohnisko lásky, Duchu Svatý, tvým působením jsem takový, jaký jsem.
(P. Martin Středa SJ)

Třicetiletá válka, konflikt devastující Evropu v 1. polovině 17. stol., propukl v českých zemích a tragicky je poznamenal. Tato doba však dala našim zemím také vynikající osobnosti, které navzdory bídě, nenávisti a zmaru pomáhaly lidem alespoň koutkem oka zahlédnout tvář milujícího Boha.

Jedním z těchto výjimečných lidí byl Martin Středa, jezuitský kněz, který spojil značnou část svého života s Brnem. Právě on patří mezi ty, jimž především vděčí Brno za to, že odolalo za švédského obléhání mnohonásobné přesile – jako jediné moravské město.

Ale všechno pěkně po pořádku.

Martin Středa se narodil kolem roku 1588 (prameny se v tomto údaji různí) ve slezském městě Hlivice, dnešní polské Gliwici nedaleko Katovic. Odešel za studii do Prahy, roku 1608 vstoupil v Brně do jezuitského noviciátu. Spojil tak ve svém životě tři „korunní země“. V Brně také roku 1610 složil první sliby.

Do Prahy se Martin Středa vrátil po krátkém studijním intermezzu ve Štýrském Hradci. V Praze také zažil začátek třicetileté války, stavovské povstání. Roku 1618 byl donucen spolu s ostatními jezuity opustit Čechy – rozhodnutí tzv. Direktoria stavělo jezuity mimo zákon. Vrací se do Štýrského Hradce, kde také roku 1620 přijímá kněžské svěcení.

P. Martin Středa se znovu vrací do Prahy v letech 1621–1625 a 1629–1641. Působí zde jako vyučující na univerzitě, rektor Klementina a nakonec i jako provinciál. Za svého pražského života zakusí nové vyhnanství, když je Praha obsazena saskými vojsky roku 1631. Na krátký čas, v letech 1627–1629, se stává rektorem brněnské koleje a do Brna se opět vrací roku 1641, tentokrát natrvalo. Stal se zde rektorem noviciátu, jímž kdysi sám prošel.

Na počátku května roku 1645 – po vítězné bitvě u Jankova – dorazila k Brnu švédská armáda, která zahájila obléhání. Pro švédského generála Torstensona bylo Brno jedinou překážkou ve vítězném tažení na císařské sídelní město Vídeň. Nechat si v zádech nedobytou pevnost, jako bylo právě Brno, si nemohl dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale Brno se ubránit dokázalo. Jeho hradby hájila pětistovka vojáků a přibližně tisíc civilistů – ozbrojených měšťanů, řemeslníků, ale i studentů z jezuitské koleje. Proti nim stálo bezmála 30 tisíc profesionálních vojáků, dobře vycvičených a uvyklých boji.

Nejen studenty povzbuzoval v obraně města právě P. Martin Středa. Účastníci bojů potvrzují, že byl neustále k vidění na hradbách, nevyhýbal se ani místům, kde zuřily nejtvrdší boje, povzbuzoval, těšil, vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc. Pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a samozřejmě nezanedbával ani své povinnosti kněze a jezuity.

zdroj: brnodaily.com

Sám velitel obrany Brna, plukovník Louis Raduit de Souches, tehdy ještě kalvinista, o P. Martinovi uvedl:

»Zdá se, že této statečnosti při obraně dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty patera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených, takže nepřítel sám konečně nahlédl, když už nasadil všechno bojové úsilí a nastražil všechny léčky, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z jakési nadzemské ochrany.

Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě P. Martina a k rozhovoru s ním; vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj. Tomuto muži přičítám první pohnutky ke svému obrácení.«

Dodejme, že vojevůdce de Souches se po válce skutečně stal katolíkem. Svůj podíl na tom mělo i přátelství, které jej s P. Martinem Středou pojilo. A tomuto vojevůdci vděčíme také za mariánské poutní místo Hluboké Mašůvky. Však již v dobách obléhání Brna přesvědčoval P. Martin Středa plukovníka de Souches, že místo u kostela sv. Tomáše není nejslabším, nýbrž nejsilnějším bodem obrany – zde byl totiž uchováván obraz Panny Marie Svatotomské, v jejíž přímluvu P. Středa neustále doufal, a k této důvěře vedl i své současníky, obhájce Brna.

Také městská rada si působení P. Martina Středy nesmírně cenila:

»Tak veliká byla též jeho horlivost a důvěra v Boha, že kdykoliv mělo dojít k boji s obleženými, ať už před hradbami nebo za mohutného nepřátelského útoku, otec Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami a vzdechy prosil o přispění nebeské moci. A tak když zesílil boj hned tam, hned jinde, také on, pravověrný atlet a zasloužilý Kristův vojín bojoval neúnavně vítězným Gedeonovým mečem a vždy byl od Boha vyslyšen. Není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu města Brna.«

P. Martin Středa se dočkal odchodu švédských vojsk od Brna v srpnu roku 1645. Dočkal se zde i konce třicetileté války – Vestfálského míru roku 1648. A v Brně také odešel na věčnost v pověsti svatosti. Stalo se tak 26. srpna 1649, tedy před 370 lety. A sluší se dodat, že jeho působení v Brně bude snad zakrátko připomínat nejen Středova ulice, ale také socha tohoto – jak doufám – budoucího světce, která má být umístěna před jezuitským kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Beethovenově.

 

Modlitba za blahořečení ctihodného otce Martina Středy SJ

Ctihodný otče Martine, tys zasvětil svůj život službě Věčného Krále.
Oslavils ho andělskou čistotou, otcovskou péčí o své bližní,
příkladnou láskou a statečnou odvahou při obraně vlasti.
Tobě děkovali současníci jako svému zachránci.
Tebe uctívali jako vyvoleného sluhu Božího
a nepochybně se ti dostalo účasti na slávě Toho,
v Jehož službách jsi pracoval, trpěl a umíral.

Obracím se tedy na tebe se svými prosbami.
Odvolávám se na tvou lásku k Pánu Bohu
a na tvou horlivost pro Jeho čest a slávu.
Dovolávám se účinnosti tvých modliteb a proseb,
jež se za tvého života tak osvědčily.
Vypros mi, abych až do smrti zůstal věrný Pánu Bohu a Jeho svaté církvi.
Vyžádej mi pravou horlivost po spáse duší
a nezištnou obětavost, kde jde o království Kristovo.
Pomoz mi, abych účinně přispíval k ochraně a šíření víry v našem národě.

[Mimo to tě zvlášť prosím, pokud je to k mé spáse, o vyslyšení této mé prosby:
(zde si ji pomysli či vyslov)
Její splnění mi bude posilou v přesvědčení,
že Pán chce být oslaven tvým blahořečením,
i pobídkou, abych se o to podle svých sil přičiňoval.]

Oroduj za nás, ctihodný otče Martine,
aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

Modleme se:

Vyslyš, Pane Ježíši Kriste, naše prosby na přímluvu svého služebníka Martina,
abys Ty v něm byl více oslaven a Tvoji věrní se upevňovali ve Tvé svaté službě,
jenž žiješ a kraluješ na věky věků.
Amen.

Otče náš…

Zdrávas, Maria…

Sláva Otci…

 

Zdroje:

Josef Koláček: Martin Středa SJ, obhájce Brna (Refugium, Olomouc 2009)
www.proglas.cz
Encyklopedie dějin města Brna
Duchovní centrum Brno-Lesná
brnodaily.com

 

Zobrazeno 1284×

Komentáře

suposlav

Pamatuju, když se žehnal zvon ct. Martina Středy, vyšlo to na středu a svátek sv. Martina :-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz