Vánoční přání – pokus č. 3

…a stačilo by ruku sevřít v pěst…

Stačilo by nechat se naočkovat zlostí, hněvem, vztekem…
Stačilo by přijmout atmosféru nenávisti, k níž nás okolí svádí.

To ale není Boží cesta. To není Boží způsob jednání.
Bůh se nám vydává do rukou – člověku na pospas a člověku ke spáse.

Ten, kterého nazýváme všemohoucím, se stal bezmocným dítětem.
Ten, který bývá nazýván Slovem s velkým S, tu před námi leží jako nemluvňátko.
Ten, který stvořil svět, se vydává světu na milost a nemilost.
Máme příležitost Bohu vrátit všechno, co mu vyčítáme.
Nebude se bránit, má příliš slabé ruce a pomoci se nedovolá.

Vánoce jsou svátkem otevřené Boží dlaně. Takto přichází Bůh k člověku – takto přináší Kníže pokoje (Iz 9,5) na zemi pokoj. Ne silou zbraní, ne mocí a násilím, ne s válečným pokřikem.
On otevírá své dlaně, protože ví, že celý svět je v Jeho rukou. On otevírá své dlaně, abychom si v nich mohli přečíst své jméno:
„Hle, vyryl jsem si Tě do dlaní!“ (Iz 49,13)

Přeji vám všem požehnané a pokojné Vánoce
a do nového roku méně zaťatých pěstí
a více otevřených dlaní.

Zdeněk Drštka