Pokoušel jsem se svůj názor vtělit do těch několika znaků, jež jsou mi k dispozici v komentářích u statutů, odkazů apod. Vzhledem k tomu, že k mým neschopnostem patří také nestručnost, nevešel jsem se, pročež volím cestu blogového příspěvku.
V posledních dnech a týdnech se na těchto stránkách setkávám s opakovanou propagací projevu poslankyně Pavlíny Nytrové stran adopce dětí stejnopohlavními páry; naposledy to byl vícekrát kopírovaný odkaz, nezřídka s pochvalnými komentáři. Tu a tam se ovšem objeví i polemika, ovšem nedostává se jí dostatečné publicity.
Autor se ptá, „čím popudila poslankyně Nytrová část veřejnosti a politiků“. Nuže, mne osobně popudila tím, že svým projevem velmi účinně napomohla diskreditaci rozumné, racionálně vedené snahy podpořit a obhájit rodinu jako základ společnosti, prostor růstu a rozvoje lásky mezi mužem a ženou, která dostává konkrétní podobu v dětech… Do budoucna se nevyhneme tomu, že jakýkoli náš příspěvek v diskusi k tématu rodin, adopcí, partnerství apod. bude nahlížen touto optikou a házen do jednoho pytle s podobnými emocionálními výlevy.
A nemohu si pomoci – když vidím bezbřehé nadšení, které zmiňovaný projev paní poslankyně vyvolal, naivní výskání nad nečekaným spojencem a jeho bezmyšlenkovitou propagaci, vybavují se mi evangelní texty, které zaznívaly tento týden v liturgii: opakovaně v nich Kristus odmítal „svědectví“ těch, kdo křičeli „ty jsi Svatý Boží“…
V žádném případě nechci ztotožňovat paní poslankyni s těmi, jimž náš Pán přikazoval mlčet, přestože „věděli, kdo je“ – a svým způsobem i měli pravdu. Neberu paní poslankyni právo na vlastní názor ani právo na to, svobodně jej vyslovit. To, co mne zaráží a zarmucuje, je jeho nekritická recepce. Znovu a znovu se mi vrací otázka: opravdu chceme jakéhokoli spojence za každou cenu?
Myslím, že naším cílem před tváří tohoto světa je představit křesťanské učení o rodině, o lásce a manželství jako pozitivní hodnotu s přínosem pro každého člověka z důvodu jeho lidství; nikoli utloukat názorové odpůrce demagogií a pseudoargumenty a shánět pro to podporu „po celé šíři politického spektra“. Veďme dialog – ale veďme ho, prosím, kultivovaně a s respektem vůči protivníkům. Jinak se budeme podobat oněm dětem školou povinným, které se obhajovaly před ředitelem školy: „Ano, řvali jsme víc než obvykle, ale jen proto, že jsme se překřikovali, že máme být potichu.“
Beckete, díky.
I já
Přidávám se k dikům.
Ano, nejdřív jsem to kdesi lajkla, protože se mi tam pár myšlenek líbilo, ale velmi brzy mi došlo "oops, tak tudy ne"... z důvodů, které popisuješ... takže Díky...:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.