Láska a sláva; a taky žízeň

8. 5. 2016 9:00

Na co myslí lidé před násilnou smrtí, před popravou? Ježíš – jak je to patrné z jeho modlitby poslední noci před ukřižováním – myslel na lásku a na slávu a zřejmě mu na obou dosti záleželo.


 

Láska a sláva jsou dosti silné výrazy, slova, která zaznívají s patřičnou razancí a ozvěnou, ale také slova, kterým hrozí, že utonou v patosu, že se promění v laciné fráze, ve vyprázdněná hesla, v nicneříkající zvučné výkřiky.

Láska a sláva jsou také klíčové výrazy dnešního evangelního textu. Ježíš prosí za své učedníky – a to s důrazem, jaký nás u něj může i právem překvapit. Prosí a žádá o slávu a lásku – říká přímo „chci, aby viděli mou slávu“ a „aby láska (…) byla v nich“.

Láska a sláva jsou také velmi důležité pojmy celého Janova evangelia, z něhož dnešní úryvek pochází. „Milovat“ a „oslavit“ patří mezi nejfrekventovanější slovesa čtvrtého evangelia a setkáme se s nimi od prvních kapitol až po vrcholné pasáže velikonočních událostí.

Sláva a oslavení v textech Písma je ovšem něco zcela jiného než potlesk, popularita a proslulost. Zaslechli-li Ježíšovi současníci slovo „sláva“, nejspíše podvědomě sklopili zrak a možná i hlavu, protože v nich toto slovo rezonovalo ozvěnou jakéhosi „krycího jména“ pro Boží blízkost, pro Boží přítomnost, pro Boha samého.

To sláva Páně spočinula na hoře Sinaj, když Bůh sám sestoupil, aby mluvil s Mojžíšem.[1] Když postavil král Šalomoun jeruzalémský chrám a dal do něj přinést archu úmluvy, právě Boží sláva chrám naplnila.[2] Prorok Ezechiel viděl jak ve vyhnanství, tak v Jeruzalémě ve vidění slávu Boha Izraele.[3] A copak sám autor Janova evangelia nevyznává „viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“?[4]

Ovšem právě v Janově evangeliu je sláva a oslavení spojeno paradoxně s něčím jiným – na první pohled se svým pravým opakem: s ukřižováním. A skutečně – tam, kde ostatní evangelisté hovoří o utrpení, Jan píše o Ježíšově oslavení, o vyvýšení, kterým má být kříž. Bravurně to vystihl autor starého křesťanského hymnu: Bůh se ujal vlády z kříže. Kříž je skutečně Kristovou oslavou, Kristovým vyvýšením, Kristovým královským trůnem.

Kříž ovšem také úzce souvisí s druhým klíčovým slovem, totiž s láskou. „Syn člověka musí být vyvýšen… neboť Bůh tak miloval svět,“ poučuje Ježíš Nikodéma.[5] Ježíš, který „miloval svoje (…), projevil jim lásku až do krajnosti“.[6] Opakovaně je při Poslední večeři vybízel k lásce a ukázal jim, co je láska největší – položit život za druhé.[7]

A toto všechno se uskutečnilo na kříži. Ten, který přišel na svět, protože „tak Bůh miloval svět“,[8] se z lásky vydává všanc; rozepíná ruce na kříži, jako by chtěl celý svět obejmout, a nechává si kopím otevřít bok a probodnout srdce, jako by chtěl říci: „Neuzavírám svou lásku ve svém srdci. Všechnu ji vydávám světu na pospas. Všechnu ji vylévám pro všechny lidi.“ Právě tehdy, když Ježíš prokazuje svou lásku, je oslaven.

Ježíš však nehovoří jen o své lásce ke druhým, jen o lásce Boha k člověku. Ježíš hovoří i o lásce, jíž žije Bůh sám v sobě svým vnitřním životem, o lásce Otce k Synu.[9] Právě ta láska, kterou Otec Syna miloval (a miluje), má být v učednících. Láska nepřekonatelná, láska neporazitelná, láska od věčnosti na věčnost, láska dokonalá a svatá – láska, která má božské vlastnosti, láska, která je sama Bohem, láska, kterou teologové chápou jako Ducha Svatého. Což není psáno, že Ježíš na kříži vydal Ducha?[10]

A právě tato láska má být v těch, kdo v Ježíše uvěří – tedy nejen v apoštolech, ale i v nás. Ježíš za nás prosí, abychom byli naplněni Svatým Duchem, aby Duch Svatý v nás byl, v nás přebýval, v nás miloval, v nás jednal.

Není pochyb – Bůh sám chce žít v nás, Bůh sám chce být přítomen v našem životě. Kristus sám to říká – „abych byl i já v nich“: já v nich a ty ve mně; jako ty ve mně a já v tobě, tak oni ať jsou v nás.[11]

Bůh prosí, aby mohl přebývat v člověku. Bůh touží po tom, aby mohl přebývat v člověku. Bůh chce přebývat v člověku. On sám mu chce dát svou slávu – znamení své přítomnosti, svoje „alias“. Bůh velmi stojí o to, aby člověk měl podíl, účast na jeho slávě – tedy na jeho božství.

Láska a sláva v Ježíši Kristu – sláva Božího Syna, který je od věčnosti, a láska člověka umírajícího pro druhé. Proto mluví tak často o slávě a o lásce apoštol Jan, který chce podtrhnout a zdůraznit Ježíšovo božství i lidství. Božství toho, který je Slovo na počátku, které bylo u Boha a které je Bůh;[12] který jediný sestoupil z nebe;[13] který je, dříve než byl Abrahám.[14] A lidství toho, který se rozhněval nad chrámovým kšeftařením;[15] který byl unaven chůzí a prosil Samařanku o doušek vody;[16] který se zachvěl a zaplakal cestou k Lazarovu hrobu;[17] a který na kříži z posledního dechu volá: „Žízním.“[18]

Také to je paradox. „Žízním,“ volá ten, který Samařance nabízí vodu života, díky níž už nikdy žíznit nebude;[19] ten, který nabízí živou vodu zadarmo každému, kdo žízní a přijde.[20]

Ježíšova žízeň na kříži, ve chvíli Ježíšova oslavení a lásky do krajnosti, nejspíše není jen obyčejná lidská žízeň. Snad mají pravdu ti, kdo říkají, že Ježíš zde volá a žízní po lásce člověka, po odpovědi lásky člověka na lásku Boží. A možná žízní Ježíš po možnosti dávat svou slávu a svou lásku, svého Ducha a své božství člověku, který žízní po něm, i když to snad ani netuší.

Ježíš žízní po nás, protože se touží rozdávat. Žízní po těch, kdo ho přijímají. Žízní po lidských srdcích, která by mohl uzdravit a naplnit, navštívit a prohlásit za své, posvětit svou slávou a proměnit svou láskou, přitisknout na své probodené srdce a sdílet s ním své božství, jako sdílí své lidství.

Nenechme ho žíznit.

 


 

Potom se opřel o žízeň

a prosil

aby nepřestala

A obával se toho mála

Bál se jak dítě

Moc se bál

 

A kde se vzala tu se vzala

stařenka smrt se přištrachala

s hliněným džbánem

svěží vody

 

A on se napil

Popel dní

opláchl se rtů

všechnu trýzeň

tím douškem smyl

a nenechal

si vůbec nic

 

Už ani žízeň

 

(Jan Skácel: Smuténka)

 

[1] Ex 24,16

[2] 1 Král 8,11

[3] Ez 3,23;8,4

[4] Jan 1,14

[5] srv. Jan 3,14.16

[6] Jan 13,1

[7] Jan 15,13

[8] Jan 3,16

[9] Jan 17,26

[10] Jan 19,30

[11] srv. Jan 17,21

[12] Jan 1,1

[13] Jan 3,13

[14] Jan 8,58

[15] Jan 2,13nn.

[16] Jan 4,6

[17] Jan 11,33nn.

[18] Jan 19,28

[19] Jan 4,14

[20] Zj 22,17

Zobrazeno 574×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz