Cestou milosrdenství

Nabízím k využití texty ke křížové cestě – jednotlivá zastavení jsou zkusmo spojena s jednotlivými skutky milosrdenství, tělesnými i duchovními. Jsou doplněna slovy vzatými z promluv a textů papeže Františka, který byl právě před třemi lety zvolen římským biskupem.

---

 

Křížová cesta – skutky milosrdenství

s texty Svatého otce Františka

Pane Ježíši Kriste, učíš nás: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec.“ A ty sám jsi tváří Otcova milosrdenství, vždyť Boží spravedlnost je milosrdenství udělené všem jako milost mocí tvé smrti a tvého vzkříšení. Tvůj kříž je tedy Boží soud nad námi všemi a nad světem, protože nám nabízí jistotu lásky a nového života.

Chceme proto procházet s tebou po tvé křížové cestě. Chceme při ní zvláště věnovat pozornost skutkům milosrdenství, jak nám je v tomto Jubilejním roce připomíná papež František. A protože je dnes výroční den jeho volby, chceme se zamýšlet také nad jeho slovy.

Provázej nás, Pane, po této křížové cestě a uč nás na ní opravdové, účinné lásce, která nehledá sebe, lásce, která se stává živým svědectvím Božího milosrdenství.

 

1. zastavení: Ježíš odsouzen k smrti – učit neznalé

„Děkuji vám, kteří učíte tomu, co učil Ježíš, vzděláváte dospělé a pomáháte rodičům vychovávat děti ve víře, přinášíte všem radost a naději na věčný život. Děkuji! Děkuji vám za vaše nasazení, za příklad, který dáváte, za blízkost Božímu lidu v jeho každodenním životě a za tolik způsobů, kterými rozséváte a pěstujete sémě víry.“ (papež František, 27. listopadu 2015)

Pane, je snadné odsoudit druhé – neznáš, nechápeš, nerozumíš, nevíš. Je snadné odepsat ty, jimž nebylo dáno takové poznání, takové vzdělání jako nám. Prosíme, pomoz nám, ať dokážeme druhé neodsuzovat pro jejich neznalosti. Nauč nás poučovat je tak, abychom jim otevírali cestu k poznání tebe.

 

2. zastavení: Ježíš přijímá kříž – odpouštět urážky

„Láska bez dávání a bez odpouštění nevydrží, nevytrvá! V modlitbě Otče náš nás Ježíš učí prosit Otce: »Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.« A dodává k tomu: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše poklesky.“ Hojení ran a snímání vin má jednoduché tajemství: nikdy nekončit den bez prosby o odpuštění, bez smíření!“ (papež František, 4. listopadu 2015)

Pane, jak těžký byl kříž, který jsi musel přijmout – a přece jsi ho přijal ochotně. Jak těžké jsou urážky, které musíme spolknout – snad ne tak těžké jako ty, jimiž tě zahrnovali tví nepřátelé, ale přece jen se nám zajídají. Prosíme, dej, ať přijímáme všechna zlá slova, jimiž nás druzí zahrnují, jako ty jsi přijal kříž, a nauč nás odpouštět, jako jsi ty odpouštěl těm, kdo tebe uráželi.

 

 

3. zastavení: Ježíš padá poprvé – dávat najíst tomu, kdo má hlad

„Hlad, který dnes ohrožuje životy a důstojnost tolika lidí, je pohoršením a nespravedlností. A dovolím si říci více – je to hřích. Ve světě, který oplývá potravinovými zdroji a vyznačuje se obrovským technologickým pokrokem, je příliš mnoho lidí, kterým se nedostává nezbytných prostředků k přežití, a to nejenom v chudých zemích, ale stále více také v bohatých a rozvinutých společnostech. Buďte pro chudé lidi bratry a přáteli, dávejte jim pocítit, že jsou před Božím zrakem důležití. Jistě se setkáte s obtížemi – ať vás to však neodradí, ale spíše povzbudí ke vzájemné podpoře a závodu v činorodé milosrdné lásce.“ (papež František, 3. října 2015)

Pane, žijeme v době a v zemi hojnosti. Neznáme z vlastní zkušenosti, co to znamená umírat hladem, nevíme, co je to padat slabostí z nedostatku jídla, z podvýživy, z hladomoru. Prosíme tě, pro svůj první pád nás nauč účinnému soucitu s těmi, kdo padají hladem.

 

4. zastavení: Ježíš se setkává s matkou – pomáhat nemocným

„V nemoci bývá víra v Boha na jedné straně vystavena zkoušce, ale zároveň se ukazuje její pozitivní potenciál. Nikoli proto, že by díky víře odešla choroba a bolest anebo otázky, které s sebou nesou, ale proto, že nám nabízí klíč, díky němuž můžeme odkrývat nejhlubší smysl toho, co prožíváme; klíč, jenž nám pomáhá vidět, že nemoc může být cestou, po níž se lze více přiblížit k Ježíšovi, který kráčí po našem boku a nese na sobě kříž. A tento klíč nám odevzdává Matka, Maria, jež je na takovouto cestu odbornicí.“ (papež František, poselství ke 24. Světovému dni nemocných)

Pane, tvou Matku vzýváme také jako Uzdravení nemocných. Na její přímluvu nám dej srdce ochotné přicházet k těm, které nemoc upoutala na lůžko, které trápí stáří, následky úrazu, postižení nebo onemocnění. Dej, ať spolu s ní nalezneme slova útěchy pro ty, kdo jsou odkázání na naši pomoc a na lékařskou péči.

 

5. zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž – přijímat cizince

„Lhostejnost a mlčení vede ke spoluúčasti za to, že lidé umírají udušením, hladem, násilím či ztroskotáním. Migranti jsou naši bratři a sestry, kteří hledají lepší život daleko od chudoby, hladu, vykořisťování a nespravedlivého rozdělování zdrojů naší planety, které jsou určeny ke spravedlivému sdílení všech. Nechceme snad my všichni lepší, více slušnější a úspěšnější život sdílet s našimi blízkými?“ (papež František, poselství ke Světovému dni migrantů)

Pane, na tvé křížové cestě ti – třeba nedobrovolně – pomohl cizinec z Kyrény, kdesi ze severní Afriky. Dnes je to pro nás vzdálená cizina, Třetí svět, domovina nežádoucích migrantů. Prosíme, pomoz nám, abychom v každém, kdo k nám přichází z ciziny, viděli především člověka, Boží dítě a tvůj obraz.

 

6. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku – odívat toho, kdo nemá co na sebe

„Noe je v Bibli považován za spravedlivého, ale nebyl bez hříchu. Z jeho opilosti je zřejmé, že byl také slabý, a to až ke ztrátě vlastní důstojnosti, což Písmo vyjadřuje zmínkou o jeho nahotě. Dva z jeho synů proto vzali plášť a přikryli ho, aby tak otci vrátili důstojnost. Nejsme tedy povoláni k tomu, abychom povýšeně soudili, jako bychom byli před hříchem imunní. Naopak, jsme povoláni jednat jako Sem a Jafet, Synové Noeho, kteří vzali plášť, aby svému otci pomohli skrýt zahanbení. Nemůžeme proto přivést ztracenou ovci do ovčince klackem odsouzení, nýbrž svatostí života, která je principem obnovy a reformy v církvi. Svatost se živí láskou a dovede nést tíži toho, kdo je slabší.“ (papež František, 9. února 2016)

Pane, mnoho lidí se potýká s nedostatkem, a naše skříně, šatníky a sklady často praskají ve švech. Nauč nás dělit se s druhými alespoň ze svého nadbytku, když nedokážeme dávat ze svého nedostatku. A především nám dej pevnou vůli a ochotu vracet a uchovávat všem lidem jejich lidskou důstojnost. A zbav nás falešných ohledů, strachu, co tomu řeknou lidé, když se „zahazujeme“ s těmi, které společnost odvrhla. Ať dokážeme jako Veronika vystoupit z davu a poskytnout roušku tomu, kdo jí má zapotřebí.

 

7. zastavení: Ježíš padá podruhé – dávat napít žíznivým

„Přístup k pitné a nezávadné vodě je podstatným, základním a všeobecným lidským právem, protože na něm závisí přežití, a je tedy podmínkou uplatňování ostatních lidských práv. Tento svět má velký sociální dluh vůči chudým, kteří nemají přístup k pitné vodě, čímž je jim upíráno právo na život zakořeněné v jejich nezcizitelné důstojnosti.“ (papež František, encyklika Laudato si‘)

Pane, pokládáme vodu za naprosto běžnou a plně dostupnou, každodenní věc. A přitom je na světě tolik lidí, kteří pro nedostatek pitné vody trpí, bojují s nemocemi a umírají. Pro svůj druhý pád nám, Pane, dej poznat, jakou vzácností může být voda, a usilovat o to, aby byla dostupná všem lidem.

 

8. zastavení: Ježíš se setkává s plačícími ženami – napomínat hříšníky

„Nelze korigovat druhého bez lásky a slitování. Nelze provádět chirurgický zákrok bez anestesie, protože nemocný by zemřel bolestí. A láska je jako anestesie, která pomáhá přijmout léčbu a napomenutí. Je třeba druhého vzít stranou a promluvit s ním mírně a s láskou. Kéž nám Pán pomáhá v této bratrské službě, jež je velice krásná i velice bolestná, abychom pomáhali bratřím a sestrám být lepšími a činili tak vždy s láskou, v pravdě a s pokorou.“ (papež František, 12. září 2014)

Pane, ty sám jsi nám dal příklad, jak s láskou říci druhým bolestnou skutečnost. Pomoz nám, ať dovedeme svým bratřím a sestrám ukazovat pravou cestu s láskou – tak, abychom je neurazili, nechtěli nad nimi zvítězit, nýbrž získat je pro tvé království.

 

9. zastavení: Ježíš padá potřetí – radit pochybujícím

„Jako všechny ostatní dary Ducha je také rada pokladem celého křesťanského společenství. Pán k nám promlouvá nejenom ve skrytu srdce, ale také skrze hlas a svědectví bratří. Je to opravdu velký dar, můžeme-li se setkat s muži a ženami víry, kteří nám v komplikovaných a významných životních situacích pomohou osvítit naše srdce, abychom rozpoznali Pánovu vůli!“ (papež František, 7. května 2014)

Pane, často na svých cestách klopýtám a padáme. A nezřídka vidíme, jak klopýtají a padají naši bratři a sestry. Pro svůj třetí pád nedopusť, prosíme, aby naší vinou, naší neochotou a nedbalostí někdo z našich bližních zabloudil a sešel z cesty do tvého království. Dej nám svého Ducha, Ducha rady, ať pro ně dokážeme najít pravé slovo: slovo života.

 

10. zastavení: Ježíš zbaven šatů – trpělivě snášet protivné lidi

„Svatý Pavel nás učí, že je třeba, abychom »projevovali navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost«. Toto je křesťanský styl, kterým Ježíš zjednal pokoj a smíření. Nikoli pýcha, odsuzování či očerňování druhých. Kéž nám všem Pán daruje milost snášet se a navzájem si odpouštět a být milosrdní jako je Pán milosrdný k nám.“ (papež František, 10. září 2015)

Pane, když tě na Golgotě svlékli ze šatů, byl jsi vydán posměchu všech přítomných i náhodných kolemjdoucích. Někdy si také připadáme vydaní druhým na milost a nemilost. A někdy si nevíme rady, jak s druhými lidmi vyjít. Pomoz nám, ať hledáme cesty i k těm, kdo jsou nám proti srsti. Ať nezlořečíme a odpouštíme, jako jsi ty nezlořečil a odpouštěl.

 

11. zastavení: Ježíš přibit na kříž – navštěvovat vězněné

„Vybavuje se mi, co řekl Ježíš: »Kdo je bez hříchu, ať hodí první kamenem.« A také bych musel odejít… Když to říkám, nečiním tak z pozice přednášejícího, se zdviženým prstem, nýbrž na základě zkušenosti svých vlastních zranění, pochybení a hříchů, které Pán odpouští a převychovává. Činím to na základě vědomí, že bez jeho milosti a svého bdění bych to mohl opakovat. Bratři, vždycky když vstupuji do vězení, ptám se: »Proč oni a ne já?« A to je tajemství božského milosrdenství. Toto božské milosrdenství však dnes slavíme všichni a hledíme s nadějí vpřed.“ (papež František, 17. února 2016)

Pane, byl jsi na svém kříži „uvězněn“ a našel jsi místo mezi dvěma zločinci. A přece jsi jednomu z nich slíbil ráj. Nauč nás nepohrdat těmi, kdo jsou svým způsobem „přibiti na kříž“ svého vězení a svého trestu. Ať i v nich vidíme lidi. Ať máme na paměti, že naším cílem není vymýšlet jim co nejpřísnější trest, ale vyprosit jim spásu.

 

12. zastavení: Ježíš na kříži umírá – modlit se k Bohu za živé i mrtvé

„Jistota modlitby znamená, že máme potřebu v pravdě před Pánem vyslovit: Jsem slepý, Pane. Mám tuto nouzi, tuto nemoc, tento hřích, tuto bolest…avšak říci to vždy v pravdě tak, jak věci jsou. Pán slyší naše potřeby a cítí, že voláme po jeho zásahu s jistotou. Zamysleme se nad tím, zda naše modlitba vyjadřuje potřebu a jistotu – potřebu, protože sami sobě říkáme pravdu, a jistotu, protože věříme, že Pán může udělat to, oč žádáme.“ (papež František, 6. prosince 2013)

Pane, tvůj kříž je pro nás znamením tvého vítězství. Tys zemřel, abychom my měli život. Tys svou smrtí naši smrt přemohl, ty nás svým křížem vedeš ze smrti do života. Nauč nás s vírou svěřovat všechny naše blízké – živé i zemřelé – v modlitbě do Otcovy náruče, tak jako jsi ve chvíli smrti volal: Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.

 

13. zastavení: Ježíšovo tělo sňato z kříže – těšit sklíčené

„V našem srdci musí zaznít Izaiášovo pozvání: »Těšte, těšte můj národ!« (Iz 40,1) a stát se misijním posláním. Najít Pána, který nás utěšuje, a jít utěšovat Boží lid – toto je misijní poslání. Dnes lidé zajisté potřebují slova, ale především potřebují, abychom dosvědčovali milosrdenství, Pánovu něhu, která rozehřívá srdce, probouzí naději, přitahuje k dobru; radost ze šíření Boží útěchy! Nejsvětější Panna ať vám pomáhá dosvědčovat radost z Boží útěchy, nemít strach z radosti, Ona ať vás vpraví do logiky Kristovy lásky, abyste rostli ve stále intenzivnějším spojení s Pánem v modlitbě.“ (papež František, 7. července 2013)

Pane, snad není smutnější pohled než pohled matky na smrt dítěte. Na přímluvu své Bolestné Matky, Potěšení zarmoucených, nám pomoz hledat a nacházet slova útěchy pro ty, kdo se trápí, kdo trpí, kdo pláčou; pro všechny, jejichž bolest je větší než ta naše. Ať k nim nepřicházíme s jalovými frázemi a nicneříkajícími gesty, ale se slovy a skutky pokoje a lásky.

 

14. zastavení: Ježíšovo tělo uloženo do hrobu – pohřbívat mrtvé

„Vzpomínka na zesnulé, péče o hroby a zádušní mše jsou svědectvím důvěřující naděje, která má kořeny v jistotě, že smrt není posledním slovem lidského údělu, poněvadž člověk je určen k životu, který nemá hranice, a svůj původ a dovršení má v Bohu S touto vírou ve svrchovaný úděl člověka se obraťme k Matce Boží, která pod křížem vytrpěla drama Kristovy smrti a měla pak účast na radosti Jeho vzkříšení. Ona, Brána nebeská, kéž nám pomůže stále více chápat hodnotu modlitby za duše zemřelých. Oni jsou nám nablízku! Kéž je nám oporou na každodenní pozemské pouti a pomůže nám, abychom nikdy neztratili z obzoru poslední cíl života, kterým je Ráj. S touto nadějí, která nikdy neklame, jděme vpřed!“ (papež František, 2. listopadu 2014)

Pane, našel jsi poslední odpočinek v cizím hrobě a byl jsi pochován narychlo. Také nás trápí neúcta k zesnulým. Dej nám ochotné srdce doprovázet naše mrtvé na jejich poslední cestě, srdce ochotné odpouštět a vyprošovat věčné odpočinutí. Ať máme na paměti, že pro tvou smrt a tvůj pohřeb jsou posvěceny i všechny naše hroby. Kéž pro nás nejsou symbolem zoufalství nad smrtí, ale naděje ve zmrtvýchvstání.

 

Procházeli jsme, Pane, tvou křížovou cestou spolu s papežem Františkem a spolu se všemi, kdo potřebují milosrdenství Boží i naše. Pomoz nám, ať ve tvé smrti a tvém vzkříšení poznáváme, jak Bůh vyjevuje svoji lásku, která vede až ke zničení našeho hříchu. Dej nám skrze velikonoční tajemství prostřednictvím církve zakusit smíření s Bohem, ať hlásáme celému světu a zvláště všem potřebným bratřím a sestrám veliké Boží milosrdenství jako jeho věrohodní svědci, aby tvá církev byla jako první opravdovou svědkyní milosrdenství vyznávaného a žitého jako jádro tvého zjevení. Ať neúnavně nabízí milosrdenství a je vždy trpělivá v poskytování útěchy a odpuštění. Ať je hlasem každého muže a každé ženy a s důvěrou a bez ustání opakuje: „Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně,“ (Žl 25,6) – vždyť ty, její Mistr a Pán, žiješ a kraluješ na věky věků.