Milosrdní jako Otec

8. 12. 2015 9:00
Rubrika: Nezařaditelné

– tato slova Lukášova evangelia (Lk 6,36) využil papež František jako motto, jako klíčový motiv nastávajícího „Svatého roku“, velkého Jubilea Božího milosrdenství.


Co to vlastně znamená slovo „jubileum“? Setkáváme se s ním při významných výročích, například při „kulatých“ narozeninách. Jeho kořeny však vyrůstají ze stránek Písma, konkrétně ze Starého zákona.

Boží přikázání nařizuje odpočívat sedmý den – je to den pro Hospodina, den pro člověka, den pro rodinu, den pro odpočinek a slavení. Už méně je známý fakt, že kromě „denního týdne“, tedy sedmidenního cyklu, existoval také „roční týden“, tedy cyklus sedmiletý. V sedmém roce totiž měl Vyvolený národ nechat odpočívat půdu, pole i vinice, neobdělávat a nesklízet. Byl to „rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo“ (Lv 25,4).

Krom tohoto sedmiletého cyklu ještě měli Izraelité slavit padesátý rok – tedy rok po sedmkrát sedmi letech. Tento rok byl zahajován slavnostním troubením na roh, hudební nástroj s hebrejským jménem „jobel“ – odtud tedy pojmenování „jubileum“, „jubilejní rok“.

V čem byl tento rok mimořádný? Například v tom, že byl rokem velkého osvobození. Nevolníci měli být propouštěni na svobodu – Mojžíšův zákon totiž nepřipouštěl otroctví ve Vyvoleném národě. Ti, kdo zchudli a ztratili možnost sami si vydělávat na živobytí, mohli vstoupit do služby k bohatším soukmenovcům a „prodat sebe sama“, ovšem právě jen na dobu do jubilejního roku.

Všichni Izraelité se také vraceli ke svému dědičnému majetku, k údělu, k pozemku, který patřil jejich rodu – jak jim připadl na počátku, při příchodu do „Zaslíbené země“. Celá země totiž patří Hospodinu a on ji rozděluje svému lidu; proto je takový majetek, takový dar od Hospodina nezcizitelný.

Jubilejní rok tedy měl dvě hlavní témata: osvobození a návrat. A v době křesťanské, v době po Kristu dostávají tato témata novou náplň, totiž osvobození z otroctví hříchu a návrat k Bohu.

Osvobození od hříchu a smrti – podívejme se jen, kolikrát je toto téma přítomno v novozákonních textech! Dočteme se zde, jaká je „svoboda, k níž nás osvobodil Kristus“ (Gal 5,1), že „kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (2 Kor 3,17) a že „zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil nás od zákona hříchu a smrti“ (srv. Řím 8,2). A určitě dovedeme dohledat mnoho dalších míst, kde Písmo o svobodě hovoří.

A návrat k Bohu – pokud bychom se drželi oné starozákonní souvislosti s pozemkem, s dědičným údělem, můžeme „zaslechnout“, jak žalmista volá: „Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Můj podíl padl do rozkošného kraje, mám velikou radost ze svého dědictví.“ (Žl 16,5–6) A naopak se dozvídáme, že „Hospodinovým podílem je jeho lid“ (Dt 32,9).

My tedy patříme Bohu, náš Bůh o nás skutečně stojí. My všichni vytváříme „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví“ (1 Petr 2,9). Častokrát jsme se od Boha vzdálili, častokrát jsme se k němu nechtěli znát. Nastal čas, abychom se vrátili – ne k trestajícímu despotovi, nýbrž k milosrdnému Otci.

V nejednom starozákonním žalmu se opakují jako refrén nesmírně důležitá slova: „Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!“ Boží milosrdenství, Hospodinovo milosrdenství je klíčové pro pochopení Starého i Nového zákona.

Jak píše papež František: „Milosrdenství je zdrojem radosti, vyrovnanosti a pokoje. Je podmínkou naší spásy. Milosrdenství je slovem, které zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice. Milosrdenství je poslední a svrchovaný čin, kterým nám Bůh vychází vstříc. Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého v životě potká. Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme milováni navždy i přes omezení svého hříchu.“

Čas od času se stane, že na něco velmi důležitého pozapomeneme. Čas od času se stalo, že jsme zapomněli na Boží milosrdenství, že jsme přestali hovořit o milosrdném Bohu, o Božím slitování, o otevřené Boží náruči. Zdůrazňovali jsme Boží spravedlnost, Boží všemohoucnost, Boží vznešenost a svatost… Snad právě nastal čas, abychom opět s velkým důrazem a přesvědčivě mluvili o Božím milosrdenství.

Velký krok k tomu udělal II. vatikánský koncil, událost, jejíž 50. výročí si připomínáme. Jak zmiňuje Svatý otec František, díky Koncilu „byly zbořeny hradby, které bohužel příliš dlouhou dobu uzavíraly církev v privilegované pevnosti, a nadešel čas zvěstovat evangelium nově. Nová etapa neustálé evangelizace. Nový závazek pro všechny křesťany, aby s větším nadšením a přesvědčením dosvědčovali svoji víru. Církev pocítila odpovědnost, že má být ve světě živým znamením Otcovy lásky.“ 8. prosince 1965 byl II. vatikánský koncil slavnostně uzavřen a 8. prosince 2015 – právě 50 let poté – bude zahájen Jubilejní rok milosrdenství.

Boží milosrdenství je pro papeže Františka nesmírně důležité téma, o němž často a s naléhavostí mluví. Vzpomeňme jen na jeho slova krátce po papežské volbě: „Boha nikdy neomrzí nám odpouštět. To nás omrzí neustále žádat o odpuštění.“ Kéž je pro nás a pro všechny tento jubilejní rok také šancí zbavit se této omrzelosti, načerpat nové síly a novou odvahu pohlédnout do Ježíšovy tváře, která je, jak papež píše, tváří Otcova milosrdenství.

A kéž je pro nás také zkušeností s aktivním životem milosrdenství. Evangelní slova „Milosrdní jako Otec“, která se stala mottem Jubilea milosrdenství, jsou pro nás velkou výzvou. Vzpomeňme jen na Kristova slova o blahoslavených milosrdných, kteří dojdou milosrdenství. Jsme těmi, na nichž se Boží milosrdenství projevilo a kterým byl svěřen úkol toto milosrdenství hlásat. A nejúčinnější bude naše hlásání tehdy, když sami druhým milosrdenství prokážeme.

Možná se ptáme – jak? Svatý otec František připomíná tradičně uváděné skutky milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad, a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé, radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé. Kéž bychom je uměli nejen vyjmenovávat, ale také uvádět do života! Kéž by nám přešly ze slov do skutků, z úst do krve.

Ale abychom se nemýlili: naším cílem není trhat výkony, nýbrž najít cestu a prohloubit vztah k dobrému Bohu; najít a zažít toho, který je Cesta, Pravda a Život. Jeho milosrdenství trvá navěky.

S využitím článku pro časopis Tarsicius

Zobrazeno 1325×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz