Nádech z plných plic

7. 6. 2014 16:00

Něco málo z letovického Městského zpravodaje


 

Za oknem se ve větru kývají větve stromů. Vidím vítr? Stěží. Ale vím o něm. Poznám jeho projevy. Slyším ho hvízdat v nedovřených dveřích a v neutěsněných škvírách. Když vyjdu ven, opře se do mě, popožene mě, mám-li ho v zádech, klade mi odpor, jdu-li proti němu, a někdy mi sebere z hlavy čepici, jako by chtěl, abych před ním smekl.

Co je vítr zač? Snad prostě a jednoduše – vzduch. Taková samozřejmost, která mě obklopuje ze všech stran, kterou dostávám zadarmo, kterou si ani neuvědomuji. Řeknu-li o někom „on je pro mě vzduch“, není to příliš lichotivé hodnocení.

Na druhou stranu – jak dlouho bez vzduchu vydržím? Půl minuty? Minutu? Sotva více. Jak rychle si uvědomím, že se mi ho nedostává? Za deset vteřin? Za pět? Možná i dřív. Komu se nedostává vzduchu, kdo nedýchá – nežije. Jsem-li v šoku, zůstanu bez dechu, nebo po něm lapám. Překvapivé zprávy a napínavé knížky čtu jedním dechem. A za toho, koho mám opravdu rád, bych dýchal.

Podivuhodný jazyk je hebrejština. Pod jedním jejím slovem – Ruah – se může skrývat vítr, vzduch, dech, ale také Duch Svatý. Kdože je ten poslední?

„Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý,“ řekli bychom možná, kdyby se nás někdo takto ptal; netušíce, že podobně odpovídali před dvěma tisíciletími někteří křesťané z Efezu apoštolu Pavlovi. A skutečně se zdá, že i v současnosti je Duch Svatý „velkým neznámým“.

Zkusme si ještě jednou přečíst první odstavečky, a dosaďme si do nich právě Svatého Ducha. Je to Duch, který – jak nedávno připomněl papež František – uvádí věci do pohybu. Je to Duch, jehož nevidíme, ale s jeho projevy se setkat můžeme. Slyšíme jeho hlas, i když se před ním snažíme zavřít. Přichází k nám, ačkoli se pokoušíme zabarikádovat ve vizi vlastní dokonalosti. Jsme-li na jeho straně, jdeme-li správným směrem, pomáhá nám a posiluje. Staví se nám na odpor, když se odchýlíme z kurzu – ne nepřekonatelně, na to je příliš diskrétní, ale přece jen citelně. A někdy nás vede k tomu, abychom smekli, tedy projevili úctu.

Čím je pro život každého tvora vzduch, tím je pro křesťana Duch Svatý. Bez něho je křesťanská existence nemyslitelná – život bez Ducha je duchovní smrt. A nejenže by za nás dýchal, obrazně řečeno; on to skutečně dělá. Když se nedokážeme modlit, modlí se On sám. Když si nevíme rady – když „lapáme po dechu“ – přichází nám na pomoc; a ne nadarmo nazývá Ducha Svatého biblický text Utěšitelem. Když se obracíme k Bohu jako k Otci, je to Duch, který nás k tomu vede.

Zítra prožijeme slavnost Seslání Ducha Svatého. Snad pro nás bude příležitostí uvědomit si – ani ne tak co jako spíše kdo je Duch Svatý. Snad pro nás bude příležitostí pozvat ho vědomě do svého života. Snad pro nás bude příležitostí nadechnout se z plných plic.

Zobrazeno 906×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz