»Lid, který chodil ve tmě, uviděl veliké světlo.« (Iz 9,1)
Toto Izaiášovo proroctví nás nikdy nepřestane dojímat; a zvláště tehdy, když mu nasloucháme v liturgii Noci narození Páně. A není to jen otázka dojmů nebo citů: dojímá nás proto, že vypovídá o hluboké skutečnosti toho, čím jsme: jsme lid na cestě, a okolo nás – a také uvnitř nás – je temnota i světlo. V této noci, když duch temnoty zahaloval svět, se znovu stala ta událost, která nás vždycky udiví a překvapí: putující lid vidí veliké světlo. Světlo, které nás vede k úvaze nad tímto tajemstvím – tajemstvím putování a vidění.
Putování – toto slovo nám dává přemýšlet nad během dějin, nad onou dlouhou cestou dějin spásy, která začíná u Abrahama, našeho otce ve víře, kterého jednoho dne Pán povolal, aby se vydal na cestu, aby vyšel ze své země a vydal se na cestu do země, kterou mu On ukázal. A proto je identita nás věřících identitou lidí putujících do Zaslíbené země. Tyto dějiny byly vždycky doprovázeny Pánem! On je vždy věrný své smlouvě a svým slibům. „Bůh je světlo, a není v něm žádná temnota.“ (1 Jan 1,5) Ze strany lidu se však střídají okamžiky světla a tmy, věrnosti a nevěry, poslušnosti a vzpoury; okamžiky lidu putujícího a lidu bloudícího.
Také v našem osobním příběhu se střídají okamžiky jasné a temné, světla a stíny. Jestliže milujeme Boha a své bratry a sestry, putujeme ve světle, ale jestliže se naše srdce uzavře, jestliže v nás převládají pýcha, lež, honba za vlastním prospěchem, houstnou temnoty uvnitř nás i kolem nás. „Kdo nenávidí svého bratra, „ píše apoštol Jan, „je v temnotě, chodí v temnotě a neví, kam jde, protože temnota oslepila jeho oči.“ (1 Jan 2,11)
Do této noci jako záblesk jasného světla zaznívá apoštolovo poselství: „Projevila se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.“ (Tit 2,11) Milost, která se projevila ve světě, je Ježíš, narozený z Panny Marie, pravý člověk a pravý Bůh. On přišel do našich dějin, dělí se s námi o naši pouť. On přišel, aby nás vysvobodil z temnoty a dal nám světlo. V něm se zjevila milost, milosrdenství, něha Otcova: Ježíš je Láska, která se stala tělem. On není jen učitel moudrosti, on není ideál, k němuž směřujeme a o němž víme, že jsme od něj nepřekonatelně daleko; on je smyslem života a dějin, který si zbudoval svůj stan uprostřed nás.
Pastýři byli první, kdo tento „stan“ viděl, kdo přijal poselství o Ježíšově narození. Byli první, protože patřili mezi poslední, mezi vyloučené. A byli první, protože v noci bděli a střežili své stádo. Zastavme se s nimi před Dítětem, zastavme se v tichu. Vzdejme s nimi díky Pánu, že nám daroval Ježíše, a spolu s nimi nechejme vytrysknout z hloubi svého srdce chválu jeho věrnosti: Dobrořečíme ti, Pane, Bože nejvyšší, že ses kvůli nám ponížil. Ty jsi nezměrný – a stal ses maličkým; jsi bohatý – a stal ses chudým; jsi všemohoucí – a stal ses zranitelným.
V této noci se podělme o radost z evangelia: Bůh nás miluje, miluje nás tak, že dal svého Syna jako našeho bratra, jako světlo v našich temnotách. Pán nám opakuje: „Nebojte se!“ (Lk 2,10) A také já vám opakuji: Nebojte se! Náš Otec je trpělivý, miluje nás, dává nám Ježíše, aby nás vedl po cestě do Zaslíbené země. On je světlo, které osvěcuje temnoty. On je náš pokoj. Amen.
zdroj:
http://en.radiovaticana.va/news/2013/12/24/christmas_midnight_mass:_jesus_is_the_light_who_brightens_the_darkness/en1-758556
http://it.radiovaticana.va/news/2013/12/24/prima_messa_di_natale_di_papa_francesco:_ges%C3%B9_%C3%A8_lamore_fattosi_carne/it1-758456
To je bezva, že i papež zajde na půlnoční :) František je správný chlap.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.