Jan 6,3–15

Pro oživení, a snad abych se přihlásil o autorská práva… Ano, přiznávám, jsem vinen – ten poslední překlad jsem před lety spáchal já.

Ἐπάρας οὖν τοὺς ὀφθαλµοὺς ὁ Ἰησοῦς καὶ θεασάµενος ὅτι πολὺς ὄχλος ἔρχεται πρὸς αὐτὸν λέγει πρὸς Φίλιππον·
Πόθεν ἀγοράσωµεν ἄρτους ἵνα φάγωσιν οὗτοι;
Τοῦτο δὲ ἔλεγεν πειράζων αὐτόν, αὐτὸς γὰρ ᾔδει τί ἔµελλεν ποιεῖν.
Ἀπεκρίθη αὐτῷ ὁ Φίλιππος, Διακοσίων δηναρίων ἄρτοι οὐκ ἀρκοῦσιν αὐτοῖς ἵνα ἕκαστος βραχύ τι λάβῃ.
Λέγει αὐτῷ εἷς ἐκ τῶν µαθητῶν αὐτοῦ, Ἀνδρέας ὁ ἀδελφὸς Σίµωνος Πέτρου·
Ἔστιν παιδάριον ὧδε ὃς ἔχει πέντε ἄρτους κριθίνους καὶ δύο ὀψάρια· ἀλλὰ ταῦτα τί ἐστιν εἰς τοσούτους;
Εἶπεν ὁ Ἰησοῦς· Ποιήσατε τοὺς ἀνθρώπους ἀναπεσεῖν.
Ἦν δὲ χόρτος πολὺς ἐν τῷ τόπῳ. Ἀνέπεσαν οὖν οἱ ἄνδρες τὸν ἀριθµὸν ὡς πεντακισχίλιοι.
Ἔλαβεν οὖν τοὺς ἄρτους ὁ Ἰησοῦς καὶ εὐχαριστήσας διέδωκεν τοῖς ἀνακειµένοις, ὁµοίως καὶ ἐκ τῶν ὀψαρίων ὅσον ἤθελον.
Ὡς δὲ ἐνεπλήσθησαν λέγει τοῖς µαθηταῖς αὐτοῦ· Συναγάγετε τὰ περισσεύσαντα κλάσµατα, ἵνα µή τι ἀπόληται.
Συνήγαγον οὖν, καὶ ἐγέµισαν δώδεκα κοφίνους κλασµάτων ἐκ τῶν πέντε ἄρτων τῶν κριθίνων ἃ ἐπερίσσευσαν τοῖς βεβρωκόσιν.

Cum sublevasset ergo oculos Iesus et vidisset quia multitudo magna venit ad eum, dicit ad Philippum:
»Unde ememus panes, ut manducent hi?«
Hoc autem dicebat tentans eum; ipse enim sciebat quid esset facturus.
Respondit ei Philippus:
»Ducentorum denariorum panes non sufficiunt eis, ut unusquisque modicum quid accipiat!«
Dicit ei unus ex discipulis eius, Andreas frater Simonis Petri:
»Est puer hic, qui habet quinque panes hordeaceos et duos pisces; sed haec quid sunt propter tantos?«
Dixit Iesus: »Facite homines discumbere.«
Erat autem fenum multum in loco. Discubuerunt ergo viri numero quasi quinque milia.
Accepit ergo panes Iesus et, cum gratias egisset, distribuit discumbentibus; similiter et ex piscibus, quantum volebant.
Ut autem impleti sunt, dicit discipulis suis:
»Colligite, quae superaverunt, fragmenta, ne quid pereat.«
Collegerunt ergo et impleverunt duodecim cophinos fragmentorum ex quinque panibus hordeaceis, quae superfuerunt his, qui manducaverunt.

Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi:
„Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?"
To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
„Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?"
Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!"
Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!"
Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.

Šéf zgóml sajtnu, co k němu valí, a hókl na Filipesa:
„Kde schrastíme brzdu, aby všeci měli co do zobáku?"
Ale to na ňé valil akorát flignu; měl to totiž na tutynu betelně vygómaný.
Filipes zahlásil: „Za dvě kila kachlí brzdy jim nebude lajvont na chálku, aby každé aspoň neco zblajzl."
Zahlásí jeden z mladéch, Ondráš, Šimyho Peťase brácha:
„Je tadyk jakési konópek s pěti štryclama a dvěma fišlama. To je pro celó tu sajtnu jak když flusne.“
Šéf hókl: „Mákněte na tym, ať si všeci gecnó!"
Na placu zelí jak na... nadělanýho. Tož si gecli, bajvočko pět litrů borců.
Šéf lapl štrycle, zahlásil děkana a silbroval gepoňům; a s fišlama nemlich to samý, každýmu jak kajloval.
Po chálce hókl na mladý: „Schrastěte, co nezfutrovali, ať se to nezdrcne!"
Tož to teda schrastili, tucet narvaných kabel dojížďáku, co sajtna nezfutrovala z pěti štrycel.