Nevím, zda vím, co je to zázrak.
Ale před třiceti lety byla naše země devastována ideologií nenávisti, vládou nevzdělanců, ideou konfrontace a rozdělení světa. A pak se cosi stalo; a ke slovu se dostala láska, vzdělanost, pokoj, dialog, vzájemná tolerance, úcta a laskavé porozumění, bratrská jednota v různosti.
Nevím, zda vím, co je to zázrak.
Ale před třiceti lety byl stále ještě – jako dlouhá desetiletí předtím – z naší vlasti vyháněn duch. A pak se cosi stalo; a člověk, který byl dříve zatýkán jako nepřítel svého státu, coby jeho prezident vítal prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží; a tento člověk se těšil na to, až papež poděkuje naší světici Anežce za přímluvu u toho, kdo má ve svých rukou tajemný běh všech věcí.
Nevím, zda vím, co je to zázrak.
Ale na místech, kde se před třiceti lety rozhodovalo o budoucnosti naší země, se včera sešlo snad na tři sta tisíc lidí, kteří si i po třiceti letech udrželi podstatnou míru nelhostejnosti (neboť je psáno: „Vytrvalostí zachráníte svou duši.“). Kteří stále mají na paměti ideály jako „nebát se a nekrást“. Kteří se proti aroganci, vulgaritě a devastaci hodnot dovedou postavit jasným slovem, pozitivní motivací a tvůrčím humorem. Kteří ještě touží – byť třeba nepřiznaně – aby se splnila slova proroka Malachiáše: že vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení. Kteří věří, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.