A ještě jednou: tisíceré díky, pane Čapku!
Já vím, je to plagiát. Ale nikdy nebudu schopen napsat něco ne lepšího, ale aspoň z poloviny tak dobrého. A krom toho… Tisíceré díky, pane Čapku!
Dávné „hříchy mládí“ – zhruba tak z roku 2002/3… Zjišťuji, že poslední text žije tak trochu svým vlastním životem.
Kdysi, kdysi hodně dávno, konkrétně roku 1987, se konaly Světové dny mládeže – první mimořímské, první mimoevropské, první latinskoamerické: shodou okolností v Argentině, v Buenos Aires.
Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? (Kol 2,20–21)
Známe se už drahný čas; koneckonců jakýmsi podivuhodným způsobem nosím Tvoje jméno, a jsem za to vděčný. Pokládám si to za čest, a snad Ti nedělám příliš velkou ostudu. Tvůj život byl životem paradoxů. Pocházel jsi z normanské rodiny – Tví prarodiče…
Snad na doplnění, a ne kvůli polemice – k čemu mě inspiroval tento článek:
Pro oživení, a snad abych se přihlásil o autorská práva… Ano, přiznávám, jsem vinen – ten poslední překlad jsem před lety spáchal já.
…doslechl jsem se před nějakými 36 hodinami. (Zasvěcení – najmě svatebčané – vědí.) Nu což, možné to je. Nezbývá tedy, než abych jej dopsal. Pozvedám tedy předhozenou rukavici a pouštím fantazii na špacír. A jiných příležitostí nemaje (a kolik jich…