Becketoviny

signály.cz » Becketoviny » Becket opět píše, že se loučí; ne však dojemně…

Becket opět píše, že se loučí; ne však dojemně…

27. 11. 2019 11:00

– takhle nějak začínal můj úplně první blogový článek na těchto stránkách. Spatřil světlo světa před bezmála půlosma rokem a vznikl z jednoho prostého důvodu: to, co jsem chtěl napsat, se do kolonky »status« nevešlo. Leč nepředbíhejme.

Na stránkách signaly.cz jsem se vyskytl před téměř 12 lety, na sklonku roku 2007. Registrací jsem sledoval jediný cíl: vyhradit si přezdívku, která se na mě přilepila více než deset let předtím. Ostatně nijak zvlášť aktivně jsem zde tenkrát nevystupoval a využíval jsem tyto stránky především ke kontaktu s lidmi, na něž jsem jiné spojení neměl. Takto vznikala moje síť „přátel“; a mohu hrdě prohlásit, že až na několik výjimek (necelá dvě procenta) jsem se se všemi potkal reálně, a to dokonce dříve než jsme se virtuálně „spřátelili“.

Když mí rodiče pořídili domů internetové připojení, začal jsem (velmi plaše a ostýchavě, jak to mám ostatně v povaze) přidávat pár „statutárních“ slov a pak se jednoho dne zrodil i blog. Krom něj jsem fušoval do Událostí dne (Kdo si na ně dnes vzpomene!) a přes tři léta i do Výběru – v dobách, kdy bylo co vybírat.

Autorizovat jsem se nikdy nenechal. V oněch dřevních dobách to bývala docela divočina; a opravdu se mi nezamlouvalo, že bych měl ukazovat občanský průkaz (tenkráte to jinak nešlo) člověku sotva zletilému, kterého navíc ani neznám. Vydržel jsem i různé vlny omezování neautorizovaných uživatelů a pak už mi autorizace ani nijak nechyběla. To, co jsem potřeboval, jsem zvládl i bez ní.

Svého času tedy byly signaly.cz docela užitečné. Ty časy jsou ale, obávám se, definitivně pryč. A není to otázka pár dní či týdnů; s myšlenkou vytratit se odsud si pohrávám už pár let. Měl jsem to v plánu předloni – jednak deset let mého zdejšího virtuálního výskytu byla šikovná příležitost, jednak jsem si nebyl jist, zda přečkám bez zkaženého žaludku kampaň před prezidentskými volbami. (Kdybych nebyl bytostně politicky korektní – jakože jsem – napsal bych, že jsem měl obavy z řádění zdejších zemandrtálců; ale nenapíšu! Poznamenám jen – nezklamali. Bohužel.) Nicméně vzhledem k tomu, že jsem v době Vánoc měl dost kněžské práce na to, abych se staral o nějaké internetové stránky a odchod z nich, tenkrát k tomu nedošlo. Ovšem připadá mi, že je čas, aby k tomu došlo nyní.

Proč?

Už jsem si víckrát ověřil, že se bez stránek signaly.cz obejdu nejen v řádu dní (např. na exerciciích), ale i týdnů (Panama, postní doba apod.). A mám čím dál tím méně důvodů zde ztrácet čas.

Mí přátelé už se zde valnou měrou nevyskytují. Vyrostli, zestárli, mají jiné radosti a starosti. Jejich profily jsou většinou zcela pasivní, spící, vegetující – jakkoli tomu chceme říkat. Mnohdy i v řádu let. S některými jsme v kontaktu jinak, jinými cestami – a funguje to.

Také prostředí je zde v posledních letech dosti nevlídné až nepřátelské. Až mě překvapilo, jak prorocky působí slova Václava Havla, jimiž kdysi vítal Jana Pavla II. v Československu a v nichž zmiňoval dobu před listopadem jako dobu „ideologie nenávisti“, „vlády nevzdělanců“, „ideje konfrontace a rozdělení světa“…

A stejně tak prorocky – jako těmto stránkám šitý na míru – vyznívá text papeže Františka: »I křesťané mohou mít účast na sítích verbálního násilí prostřednictvím internetu a v různých oblastech či prostorech digitální výměny. Dokonce v katolických médiích lze překročit meze, tolerovat nactiutrhání i pomluvy a stavět se mimo jakoukoli etiku a respekt vůči dobré pověsti druhých. Tak nastává nebezpečný dualismus, protože na těchto sítích se říkají věci, které by nebyly tolerovány ve veřejném životě, a vynořuje se snaha kompenzovat vlastní nespokojenost hněvivým vybíjením si touhy po pomstě. Je příznačné, že někdy se pod záminkou obrany jiných přikázání zcela přehlíží to osmé: „Nevydáš křivé svědectví“ a nelítostně se ničí pověst druhých. Tam se jasně ukazuje, že nespoutaný jazyk je „svět zla“ a „zapaluje celý náš život, protože je sám zapalován peklem“ (Jak 3,6).« (G&E 115)

Jenže papežova slova tu, zdá se, nikoho nepohnou. Už delší čas patří k jakémusi „bontónu“ na signaly.cz mít odstup vůči papeži Františkovi, nebo i na něj nadávat, jakož i na církev, je-li papeži věrná, na církev současnosti, nakolik se hlásí k odkazu II. vatikánského koncilu… a redakce v lepším případě mlčela, v horším případě přizvukovala.

A nejde jen o to. Ruku v ruce s odporem vůči papeži jde i rostoucí arogance, hulvátství a v některých případech i kyberšikana. Projevuje se to (ani ne tak překvapivě) v kruzích odporu vůči Svatému otci. Tristní je, že tyto kruhy měly podporu redakce…

Dlouho jsem mlčel. Mlčel jsem, když se na těchto stránkách řešila volební kampaň před sněmovními i prezidentskými volbami velmi nevybíravými způsoby, plnými lží, pomluv, urážek, nadávek…
Mlčel jsem, když jeden z uživatelů vytvořil jakýsi „fake-profil“ parazitující na profilu jiné uživatelky; a když se dotyčná domáhala na redakci Signaly.cz zastání, reakcí ze strany vedení redakce byly pokusy omlouvat pachatele, že „on to tak nemyslel“.
Mlčel jsem (a možná jsem neměl mlčet), když byli nevybíravě verbálně napadáni uživatelé -náctiletí ze strany „ostřílených korzárů“ ve věku 40+, ba i 50+ (nejspíše už neplatí slova o komunitním webu pro křesťanskou mládež).
Mlčel jsem, ale hryzalo mě svědomí, že se podílím na chodu stránek, které mladé křesťany vedou k jakémusi mentálnímu schizmatu tím, že je vychovávají k odporu vůči Svatému otci, kterého mám v hluboké úctě jako katolický křesťan a kněz a kterého mám velice rád jako člověk člověka.

Co se tvorby blogových příspěvků týče, jak jsem se už zmínil, v době vzniku mého zdejšího blogu to byla nejsnazší cesta dostat konkrétní text ke konkrétní čtenářské cílové skupině. Ta už je dnes via signaly.cz nedosažitelná. Obecně vzato blogová tvorba na signaly.cz upadá velmi výrazně jak kvalitativně, tak kvantitativně, nakolik to mohu posoudit coby člověk, který se tři roky věnoval výběru z blogů. Propad byl velmi zřetelný. A ještě výraznější je propad čtenosti mých článků, byť si troufám snad trochu neskromně doufat, že není odrazem propadu kvality…

Definitivně jsem se však rozhodl vyklidit pole s novou verzí stránek signaly.cz, a to z vícera důvodů.

Vadí mi reklama, a to nepřiznaná. Vadí mi, když se čistě reklamní článek tváří jako standardní redakční příspěvek – na homepage po přihlášení jej nelze odlišit od jiných příspěvků s.magazínu; o tom, že jde o placenou reklamu, se dočtu až po rozkliknutí. To pokládám za neetické, resp, v rozporu s „netiketou“.

Vadí mi, že se nemohu přihlásit na signaly.cz z mobilního telefonu. Ani před poslední změnou to nebylo nijak valné, ale šlo to – mohl jsem si alespoň přečíst případné vzkazy, ohlášky apod. Teď už to nejde vůbec. A vskutku si nehodlám pořizovat nový telefon jen proto, abych se dostal na tyto stránky.

Vadí mi mnoho dalších nedotažeností, např. nefunkční přehled oslavenců – v tabulce s opakujícím se „má narozeniny“ chybí to podstatné: jména. Vadí mi, že každý blogový článek má na své záložce nicneříkající označení „článek blogu“. A vadí mi řada jiných drobností, neboť stokrát nic…

Vypadá to, že mi signaly.cz už nemají co dát. To však není vše. Zdá se, že ani já nemám co dát jim.

Domníval jsem se – možná bláhově – že snad ještě má smysl tu a tam publikovat nějaký článek. Jenže on je, zdá se, téměř nikdo nečte. U prvního článku po změně designu je propad oproti dlouhodobému standardu, a to velmi výrazný – o dobrých 80 %. (Jinými slovy: pětkrát méně přečtení, než kolik se dalo vzhledem k obvyklé čtenosti blogových článků čekat.)

Zdá se, že je to dáno mou neautorizovaností – články autorů bez autorizace (mimochodem, půvabná figura etymologica) již nejsou zařazovány do všeobecného výpisu blogových článků. Nu prosím – je to rozhodnutí redakce; mohu s tím nesouhlasit, mohu proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu mohu dělat. Vlastně ano – mohu přestat psát, když to nikdo nečte. A aby bylo jasno, necítím se nedoceněn a nejsem proto uražen. Jsem docela rád, že mi ubyla jedna starost.

Zkrátka a dobře, milý čtenáři, který patříš k těm několika málo, kdo se k tomuto příspěvku vůbec dostali, a k ještě méně těm, kdo ho dočetli až do konce: přišel čas se rozloučit. Ne, profil mazat nebudu; nemám čas na silácká gesta a zájem o ně. Prostě sem přestávám přispívat a předpokládám, že během měsíce – do dvanáctého výročí – přestanu i číst reakce, příspěvky, vzkazy a komentáře. Tudíž prosím Vás, milí virtuální přátelé: budete-li mi chtít či potřebovat něco sdělit, napsat, vzkázat: využijte např. e-mail nebo jiný kanál. Anebo se zkusme potkat osobně v reálném světě, který je takovým krásným odrazem Boží slávy a lásky.

Na shledanou!

Komentáře

15 lidem se to líbí

• modlí se 4 lidé.

Zobrazit 3 skryté komentáře »

vasekpetru

28. listopadu 2019

@Becket: Škoda, ono to, že tu zdánlivě hlavní slovo maji frustrovaní exoti je zapříčiněno tím, že už to není web pro mladé. Ti mají FB a Instagram a na Signály už není kapacita. Podle mě je i celkem nereálné, aby se sem mladí vrátili.

Becketoviny

Becket opět píše, že se loučí; ne však dojemně…

Komentáře

Rubriky

Fotogalerie

Oblíbené stránky

Nejnovější

Archiv