Když už jsem tedy od začátku září knězem ustanoveným mimo jiné i v jedné z brněnských farností, vydal jsem se včera večer obhlédnout situaci na náměstí Svobody. Konají se tam v tomto týdnu Slavnosti vína, a protože „víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost“ (Sír 31,27), usoudil jsem, že by návštěva těchto míst nebyla od věci.
zdroj obrázku: www.kdykde.cz
Ochutnal jsem pár vzorečků z několika stánků a zastavil jsem se u jednoho z nich uvažuje nad burčákem. Stálo nás tam povícero, když tu jedna slečna vzala do ruky kytaru a začala zpívat a hrát. Šlo jí to dobře, což o to. Zazněly asi dvě písničky v jejím podání, když ze stánku vyšel vinař, vytáhl odkudsi housle, naladil a přidal se k ní. A hrál skvěle.
Je zajímavé, jak jsou některé písničky pořád oblíbené. Pár slovenských lidovek jsme si poslechli rádi, ale když hudebníci začali s Krylovým Andělem (o kterém jsem tu už kdysi psal), neudrželi jsme se a zpívali jsme všichni. A nejen my, co jsme postávali kolem – od ostatních stánků se zákazníci otáčeli naším směrem a přidávali se. Prodavači „od konkurence“ se vykláněli přes pulty a zpívali s nimi.
Proč o tom vlastně píšu? Chci se podělit o radost – třeba z toho, že moje rodné město žije. A že hudba spojuje. A že si lidé rozumějí.
Dobré brněnské poledne!
@Becket A Líšeň nová nebo stará?
Líšeň.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.