Světový den uprchlíků

20. 6. 2018 22:31

…který si připomínáme právě dnes, tedy 20. června, by podle mě neměl zapadnout, byť je až příliš mnoho lidí neodůvodněně alergických na slovo „uprchlík“. To se ostatně ukazuje i v diskusi k jednomu z mých předchozích článků.

Podle zprávy Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je v současné době na útěku ve světě přibližně 68 500 000 lidí. To je číslo dosti těžko představitelné, že? Jen pro ilustraci: je to asi tak třikrát Austrálie… Asi pětina z nich jsou podle ČTK Palestinci, zbytek pochází většinou ze Sýrie, Afghánistánu, Jižního Súdánu, Barmy a Somálska. Zajímavé jsou také další údaje – v absolutních číslech vede v přijímání uprchlíků Turecko (3 500 000 – Estonsko s Lotyšskem dohromady a něco navíc), v poměru vůči domácímu obyvatelstvu Libanon. (Poněkud komicky vypadá ve srovnání s těmito zeměmi Česká republika, kde – jak kdosi podotkl – „na každého uprchlíka čeká dokonce i jeho vlastní, osobní protiuprchlická strana“.)


zdroj obrázku: www.unhcr.org

Mimochodem, české stránky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky si otevřete; najdete tam zajímavé věci. Například zamyšlení nad rozdílem migrant × uprchlík. Dovolím si citovat:

„Faktory, které vedou lidi ke stěhování, mohou být velmi složité. Jeho příčiny bývají často mnohovrstevné. Migranti někdy odcházejí, aby si našli práci a zlepšili si tak životní úroveň, v jiných případech za vzděláním, kvůli sjednocení rodiny nebo z dalších důvodů. Někdy odcházejí, aby unikli útrapám způsobeným přírodní pohromou, hladomorem nebo extrémní chudobou. Lidé, kteří opouštějí svoji zemi z těchto důvodů, by ve většině případů nebyli podle mezinárodního práva považováni za uprchlíky.

Důvody, pro které migranti opouštějí svoji zemi, bývají někdy velmi naléhavé, a je proto důležité nacházet způsoby, jak uspokojit jejich potřeby a ochránit jejich lidská práva. Migranti jsou chráněni mezinárodním právem lidských práv. Tato ochrana je odvozena z jejich základní důstojnosti jako lidských bytostí.“

Je pro mě velmi zarmucující, když tento postoj – podle mne hluboce, byť nepřiznaně křesťanský – bývá hrubě odmítán lidmi, kteří se zároveň odvolávají např. na „křesťanské kořeny“ apod. Skutečně se nemohu zbavit podezření, že maskovat protiuprchlickou hysterii křesťanstvím se velmi nebezpečně blíží hříchu proti II. přikázání Desatera…

Velmi pozoruhodná jsou slova generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova ve vztahu k zítřejšímu světci, sv. Aloisi Gonzagovi – jehož jubilejní rok mimochodem právě prožíváme:

Zemřel jako student teologie ve svých dvaceti třech letech na nákazu těch, kteří byli v Římě vyloučeni a vytlačeni na okraj kvůli hroznému moru, který vyhladil polovinu obyvatel města. Dobrovolně o ně pečoval, riskoval sám sebe, dal za ně svůj život. (…) Jsem přesvědčen, že Duch Boží nadále volá mnoho mladých lidí skrze jejich víru a skrze utrpení ubohých tohoto světa. Ve všech zemích mnozí touží po transparentním a čestném světě bez korupce, s uznáním a místem pro každého. Mnozí mladí lidé chtějí vznešeně, odvážně a velkodušně něco udělat pro dobro lidstva. Chtějí odstranit utrpení tolika lidí, dosáhnout usmíření mezi jednotlivci a národy. (…) Je proto na čase, abychom jim naslouchali a ptali se sami sebe, jak můžeme mladým lidem pomoci růst tak hluboce ve víře a lásce Kristově, aby se dovedli postavit modlám vládnoucí kultury jako svatý Alois. Pamatujme, že zemřel ve službě těm, kteří byli nejen zasaženi morem, ale rovněž i opuštěni, bez naděje na ulicích města, že se na ně pohlíželo se strachem.“

zdroj obrázku: www.jesuit.cz

Pochopitelně je zde řeč o nemocných morem století 16. Nicméně až příliš nápadně chování vůči nim ze strany tehdejšího světa připomíná současné postoje vůči uprchlíkům a migrantům. Péče o lidi na okraji je vlastní církvi století 16. stejně jako 21. Plným právem proto může Svatý otec František prohlásit: „Nejedná se proto o vynález nějakého papeže nebo o přechodné blouznění.“ (G&E 103)

Za pozornost také stojí papežova slova z dnešního tweetu: „Důstojnost lidské osoby nezávisí na tom, zda je občanem, migrantem nebo uprchlíkem. Zachránit život toho, kdo prchá před válkou nebo před bídou, je skutkem lidskosti.“

Vím, že se Svatým otcem Františkem mají problém mnozí „katolíci“, a dokonce i někteří katolíci; a to nejen pro jeho konsistentní a hluboce křesťanský postoj vůči uprchlíkům. Jsem ale toho mínění, že rozdíl mezi katolíkem a „katolíkem“ se projevuje mimo jiné tím, že má-li katolík problém s papežem, hledá jeho kořeny nikoli v papeži, ale v sobě.

Sdílet

Komentáře

Eliška88 Becekte, díky za tohle zamyšlení.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz