Zásadní texty pro připomenutí

16. 10. 2017 13:45
Rubrika: Nezařaditelné

Podřízenost autoritě a spoluzodpovědnost za obecné dobro nesou s sebou mravní požadavek platit daně, vykonávat volební právo a bránit zemi. (KKC 2240)


 

Je v naprosté shodě s lidskou přirozeností, že existují právně politické struktury, které poskytují všem občanům stále lépe a bez jakékoli diskriminace účinnou možnost podílet se svobodně a aktivně na stanovení právních základů politického společenství, na řízení veřejných záležitostí, na vymezení pole působnosti a cílů různých institucí a na volbě vládních činitelů.
Ať tedy všichni občané pamatují na své právo a zároveň povinnost užívat svého svobodného volebního hlasu k podporování obecného blaha. Církev soudí, že si zaslouží chválu a uznání práce těch, kteří se ve službě lidem věnují veřejným zájmům a berou na sebe břemena spojená s takovým úkolem.
(GS 75)

Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu,
obracíme se na Vás v době blížících se parlamentních voleb, kdy se nás různé politické strany a hnutí snaží přesvědčit, že právě oni a jen oni jsou zárukou prosperity naší země. Neodbytnost kampaní i zklamání z minulosti, kdy jsme zažili rozpor mezi sliby a následnou skutečností, v nás může budit pocit marnosti a vést k rozhodování, zda se voleb vůbec zúčastnit. Jako Vaši pastýři bychom chtěli zdůraznit, že nejít k volbám není správným křesťanským postojem. Děkujme Bohu, že můžeme beze strachu volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vyzýváme vás proto, abyste se voleb účastnili!
(Výzva České biskupské konference)

Nemůžeme se však obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu. Postoj člověka k Bohu Otci a postoj člověka k bratřím lidem tak těsně souvisí, že Písmo praví: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal.“ (1 Jan 4,8)
Tím ztrácí podklad každá teorie nebo praxe, která činí rozdíl mezi člověkem a člověkem, mezi národem a národem, pokud jde o lidskou důstojnost a z ní vyplývající práva.
Církev tedy zavrhuje jako cizí Kristovu smýšlení jakoukoli diskriminaci nebo jakékoli utiskování lidí pro jejich rasu nebo barvu pleti, sociální postavení nebo náboženství. Proto jde posvátný sněm ve stopách svatých apoštolů Petra a Pavla a snažně zapřísahá křesťany, aby „vedli mezi pohany vzorný život“ (1 Petr 2,12), a je-li možno, pokud záleží na nich, aby žili v pokoji se všemi lidmi. (srov. Řím 12,18) Tak budou opravdu dětmi svého Otce, který je v nebesích. (srov. Mt 5,45)
(NAe 5)

Pro ty, kdo neznají „nic než národ“ či hledají „rasovou čistotu“:

Ten, kdo radu nebo národ, stát a jeho určitou podobu, představitele státní moci nebo nějaké další základní prvky lidské společnosti, jímž v přirozeném řádu přísluší zásadní místo a tomu odpovídající respekt, kdo tedy toto vše vytrhává ze stupnice pozemských hodnot a povyšuje to na nejvyšší měřítko všeho, dokonce i náboženských hodnot, a zbožšťuje to v podobě modloslužebného kultu, převrací a falšuje Bohem stvořený a člověku uložený řád, ten je daleko od pravé víry v Boha i od takového pojetí lidského života, které takové víře odpovídá.
(Pius XI.: Mit brennender Sorge 12)[1]

 

Pro ty, kdo se ohánějí „Božími zákony“ či „křesťanskými hodnotami“:

Ctihodní bratři, věnujte pozornost stále častěji se objevujícímu písemnému i slovnímu zneužívání třikrát svatého jména Božího coby etikety bez jakéhokoli smyslu, jíž se označuje víceméně svévolný produkt lidského snažení a bažení. Postarejte se o to, aby vaši věřící dokázali tuto mentální úchylnost po zásluze odrážet.
(Pius XI.: Mit brennender Sorge 13)[2]

Ctihodní bratři, buďte obzvláštním způsobem bdělí, když dochází k tomu, že jsou náboženské pojmy zbavovány svého autentického obsahu a aplikují se jako označení profánních záležitostí.
(Pius XI.: Mit brennender Sorge 26)[3]

Ten, kdo nechce být křesťanem, by se měl alespoň odříci toho, že by obohacoval svůj slovník nevěry výpůjčkami z pokladnice křesťanských výrazových prostředků.
(Pius XI.: Mit brennender Sorge 29)[4]

Pro ty, kdo se nostalgicky ohlížejí po době před rokem 1989 či koketují s jejími pohrobky:

Postarejte se o to, ctihodní bratři, aby se věřící nenechávali oklamat! Komunismus je vnitřně zvrácený, a proto nelze připustit, že by s ním mohl na jakémkoli poli spolupracovat ten, kdo chce usilovat o záchranu křesťanské civilizace. A kdyby pak někteří pomýlení lidé chtěli spolupracovat na jeho vítězství ve vlastní zemi, pak ať vezmou na vědomí, že právě oni se stanou prvními oběťmi svého pobloudění.
(Pius XI.: Divini Redemptoris 58)[5]

A s velkými díky otci biskupovi Tomáši Holubovi za jeho jasná slova:

(otázka: Čeho bychom si měli v programech jednotlivých politických stran všímat především?)
Základních lidských hodnot, které přinášejí společenskou stabilitu a budují vnitřně pocitové vztahy mezi lidmi. Všechno, co rozeštvává, co staví na strachu, nebo naopak slibuje ráj na zemi, je základně neslučitelné s pravou křesťanskou nadějí. Bohužel i u nás jsou takové strany. Klasickým příkladem, který se nebojím zmínit, je Tomio Okamura. Jeho strana podle mě není pro křesťanského voliče přijatelná.
(Katolický týdeník 41/2017)

– a zvláště za jeho vyjádření ze 13. října 2017 (dostupné na stránkách Plzeňského biskupství)

Další užitečné odkazy pro inspiraci:

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu

volebnikalkulacka.cz/

demagog.cz

 


[1] Citováno podle: Pius XI.: Antitotalitní encykliky; Krystal OP, Praha 2015; ISBN 978-80-87183-74-8; str. 56

[2] Ibid.

[3] Ibid., str. 65

[4] Ibid., str. 65–66

[5] Ibid., str. 110

Zobrazeno 1048×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz