Jan 21,1–12

Už to není, co to bývalo, ale snad i snaha se cení…

Μετὰ ταῦτα ἐφανέρωσεν ἑαυτὸν πάλιν ὁ Ἰησοῦς τοῖς µαθηταῖς ἐπὶ τῆς θαλάσσης τῆς Τιβεριάδος· ἐφανέρωσεν δὲ οὕτως.
ἦσαν ὁµοῦ Σίµων Πέτρος καὶ Θωµᾶς ὁ λεγόµενος Δίδυµος καὶ Ναθαναὴλ ὁ ἀπὸ Κανὰ τῆς Γαλιλαίας καὶ οἱ τοῦ Ζεβεδαίου καὶ ἄλλοι ἐκ τῶν µαθητῶν αὐτοῦ δύο.
λέγει αὐτοῖς Σίµων Πέτρος, Ὑπάγω ἁλιεύειν. λέγουσιν αὐτῷ, Ἐρχόµεθα καὶ ἡµεῖς σὺν σοί. ἐξῆλθον καὶ ἐνέβησαν εἰς τὸ πλοῖον, καὶ ἐν ἐκείνῃ τῇ νυκτὶ ἐπίασαν οὐδέν.
πρωΐας δὲ ἤδη γενοµένης ἔστη Ἰησοῦς εἰς τὸν αἰγιαλόν· οὐ µέντοι ᾔδεισαν οἱ µαθηταὶ ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν. λέγει οὖν αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς, Παιδία, µή τι προσφάγιον ἔχετε; ἀπεκρίθησαν αὐτῷ, Οὔ. ὁ δὲ εἶπεν αὐτοῖς, Βάλετε εἰς τὰ δεξιὰ µέρη τοῦ πλοίου τὸ δίκτυον, καὶ εὑρήσετε. ἔβαλον οὖν, καὶ οὐκέτι αὐτὸ ἑλκύσαι ἴσχυον ἀπὸ τοῦ πλήθους τῶν ἰχθύων.
λέγει οὖν ὁ µαθητὴς ἐκεῖνος ὃν ἠγάπα ὁ Ἰησοῦς τῷ Πέτρῳ, Ὁ κύριός ἐστιν. Σίµων οὖν Πέτρος, ἀκούσας ὅτι ὁ κύριός ἐστιν, τὸν ἐπενδύτην διεζώσατο, ἦν γὰρ γυµνός, καὶ ἔβαλεν ἑαυτὸν εἰς τὴν θάλασσαν· οἱ δὲ ἄλλοι µαθηταὶ τῷ πλοιαρίῳ ἦλθον, οὐ γὰρ ἦσαν µακρὰν ἀπὸ τῆς γῆς ἀλλὰ ὡς ἀπὸ πηχῶν διακοσίων, σύροντες τὸ δίκτυον τῶν ἰχθύων.
ὡς οὖν ἀπέβησαν εἰς τὴν γῆν βλέπουσιν ἀνθρακιὰν κειµένην καὶ ὀψάριον ἐπικείµενον καὶ ἄρτον. λέγει αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς, Ἐνέγκατε ἀπὸ τῶν ὀψαρίων ὧν ἐπιάσατε νῦν.
ἀνέβη οὖν Σίµων Πέτρος καὶ εἵλκυσεν τὸ δίκτυον εἰς τὴν γῆν µεστὸν ἰχθύων µεγάλων ἑκατὸν πεντήκοντα τριῶν· καὶ τοσούτων ὄντων οὐκ ἐσχίσθη τὸ δίκτυον.
λέγει αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς, Δεῦτε ἀριστήσατε. οὐδεὶς δὲ ἐτόλµα τῶν µαθητῶν ἐξετάσαι αὐτόν, Σὺ τίς εἶ; εἰδότες ὅτι ὁ κύριός ἐστιν.

Postea manifestavit se ite rum Iesus discipulis ad mare Tiberiadis; manifestavit autem sic. Erant simul Simon Petrus et Thomas, qui dicitur Didymus, et Nathanael, qui erat a Cana Galilaeae, et filii Zebedaei et alii ex discipulis eius duo.
Dicit eis Simon Petrus: »Vado piscari.« Dicunt ei: »Venimus et nos tecum.« Exierunt et ascenderunt in navem; et illa nocte nihil prendiderunt.
Mane autem iam facto, stetit Iesus in litore; non tamen sciebant discipuli quia Iesus est. Dicit ergo eis Iesus: »Pueri, numquid pulmentarium habetis?« Responderunt ei: »Non.« Ille autem dixit eis: »Mittite in dexteram navigii rete et invenietis.« Miserunt ergo et iam non valebant illud trahere a multitudine piscium.
Dicit ergo discipulus ille, quem diligebat Iesus, Petro: »Dominus est!« Simon ergo Petrus, cum audisset quia Dominus est, tunicam succinxit se, erat enim nudus, et misit se in mare; alii autem discipuli navigio venerunt, non enim longe erant a terra, sed quasi cubitis ducentis, trahentes rete piscium. Ut ergo descenderunt in terram, vident prunas positas et piscem superpositum et panem.
Dicit eis Iesus: »Afferte de piscibus, quos prendidistis nunc.«
Ascendit ergo Simon Petrus et traxit rete in terram, plenum magnis piscibus centum quinquaginta tribus; et cum tanti essent, non est scissum rete.
Dicit eis Iesus: »Venite, prandete.« Nemo autem audebat discipulorum interrogare eum: »Tu quis es?« scientes quia Dominus est.

Potom se Ježíš znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků.
Šimon Petr jim řekl: »Půjdu lovit ryby.« Odpověděli mu: »I my půjdeme s tebou.« Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: »Dítky, nemáte něco k jídlu?« Odpověděli mu: »Nemáme.« On jim řekl: »Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.« Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: »Pán je to!« Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: »Přineste několik ryb, které jste právě chytili.« Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
Ježíš je vyzval: »Pojďte snídat!« Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: »Kdo jsi!« Věděli, že je to Pán.

Šéf nasísl na mladý u Tuberáckýho Pryglu, a nasísl takhle:

Vegetili do holpecu Šimy Peťan, Tommy Přeskopírák, Natál z Galošovýho Káněte, Zebedovic šropi a dva borci navrch. Šimy Peťan zahlásil: „Valim na fišle.“ Hókli naňho: „Valime kselik.“ Vypadli a hópli na šíf, ale lapli kulový.

Jak vysísala zoncna, zahamoval Šéf na rivecu, ale mladí ho nezgómli.

Šéf hókl na mladý: „Děcka, máte chálku?“

Hókli naňho: „Ani rana.“

On na ně hókl: „Mrsknite s tým necverkem narechts od šífu a vyšpízujete.“ Tož mrskli, a zheftli fišlí, že s tým nehli ani za sviňu.

Mladé, co měl u Šéfa tlačenku, zahlásil Peťanovi: „Šéf, ať nefutruju!“

Jak Šimy Peťan zgóml, že je to Šéf, ohákl se – fachal na Adama – a hópl do vasrůvky. Sajtna dovalila s šífem – kósek jak ze Zelňáku na Rolu – a casnovala se s fišlama.

Jak dovalili na tratec, zblibkli fajr s fišlou a štriclu brzdy. Šéf hókl: „Dovalte zepár fišlí, co jste lapli.“ Šimy Peťan vyklapal a casnoval se s necverkem narvaným fišlama – kilo a půl a tři navrch. Fišlí jak sviňa, a necverk jak štolverk.

Šéf hókl na mladý: „Dovalte na gábl!“ A ani rana o tym, že by si lajzli špízovat „které ty seš“; zgómli Šéfa na tutynu.