Radost a naděje

7. 12. 2015 9:00
Rubrika: Nezařaditelné

»Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem Svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami.«

Konstituce Gaudium et spes, která těmito slovy začíná, spatřila světlo světa právě před 50 lety, 7. prosince 1965. V jejím prvním odstavci je velice dobře shrnuto, o co Koncilu šlo, na co zaměřil pozornost, co bylo důvodem jeho svolání a výsledkem jeho práce. Nabízelo by se dokonce říci, že kdyby se byl Koncil sešel jen kvůli tomuto uchvacujícímu textu, bylo by to bohatě stačilo k tomu, abychom v něm rozeznali mimořádný zásah Boží prozřetelnosti.

Gaudium et Spes vyjadřuje vztah, jaký má církev ke světu, a je odpovědí na velká očekávání, která vůči církvi a vůči Koncilu zvlášť svět měl. Svět totiž čekal a stále čeká, jak se chce církev představit – zda jako obležená pevnost, která získává stále výraznější charakter muzea či antikvariátu, nebo jako společenství Božího lidu, které ve světě a se světem prochází jeho historií. A je nám jasné, že s Boží pomocí zvolil Koncil druhou cestu.

„Tak Bůh miloval svět…“ dočítáme se v evangeliu. A církev, která je Kristovým tělem, nemůže tuto lásku nenapodobit. Neboť, jak Gaudium et Spes píše, „Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i skutkem milovali bratra Krista, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým“. A to má a musí být i náš životní program.

Zobrazeno 926×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz