Ano, modlím se za Francii.

17. 11. 2015 4:17
Rubrika: Nezařaditelné | Štítky: Paříž , prayforparis

Vyhrabal jsem ve skříni svou starou kravatu – nic moc; polyesterová, snad patnáct nebo dvacet let stará, nejspíše z módy… Ale je na ní pařížský motiv. Vzal jsem si ji schválně. Francouzskou trikolóru jsem v galanterii nesehnal, o nášivce v podobě francouzské vlaječky nemluvě, vzal jsem tedy zavděk kravatou. Nevěděl jsem, že se to nesmí.


Zjistil jsem to, když mi kdosi vpálil do tváře: „A ruskou vlajku jsi nosil, když sestřelili letadlo?! A syrskou, a libanonskou, a japonskou, a…?!! Vždyť tam zahynulo jen nějakých sto čtyřicet lidí! Jinde umíralo mnohem víc!!!“

(Trochu mi to připomnělo situaci před několika týdny. Útočník vtrhl do školy v americkém Oregonu a zastřelil ty, kdo se odvážili tváří v tvář namířené zbrani přiznat, že jsou křesťané. Když jsem se o tom zmínil jednomu známému, mávl nad tím rukou – zemřelo „jen“ deset lidí; umírá mnohem více dětí při potratu, a o tom se nemluví, tak proč z toho dělat takovou tragédii…)

Ne, nerozlišuji, kdy se mám modlit, podle počtu obětí. Nepočítám mrtvé lidské bytosti, mrtvé Boží děti jako položky v tabulce, jako fyzikální veličinu, abych věděl, když počet přesáhne podkritické množství, že mám zakleknout. Nemohu a nedovedu mávnout nad lidskou smrtí rukou a říci „příliš málo“.

zdroj: https://pbs.twimg.com/media/CTuaLv1WsAA-C78.jpg

Ano, modlím se za Paříž. Mám to město rád, několikrát jsem je navštívil, žijí v něm mí známí a přátelé, něco jsem v něm prožil, mám k němu vztah. Nedovedu přijmout taková pravidla hry, že chci-li se za ně modlit, musím to mít povoleno (a kým vlastně?) na základě toho, že jsem veřejně demonstroval solidaritu s oběťmi na jiných místech. Nedovedu přijmout taková pravidla hry, podle nichž vyjádřením solidarity s Paříží prý pohrdám masakry, katastrofami a genocidami jinde a jindy.

Ano, modlím se za Paříž; a vyzval jsem k tomu i při bohoslužbách, a to nejen tuto neděli. Pokládám to za důležité – nechci, aby se šířila atmosféra strachu, který paralyzuje a dává zapomenout na Toho, který byl, je a bude a v jehož rukou je všechen čas a celé dějiny. Nechci, abychom se nechali vlákat do pasti těch, kdo tohoto strachu využijí a budou křičet po jednoduchých, zkratovitých řešeních, vládách pevné ruky a zákrocích na úkor základních lidských práv a svobod.

Ano, modlím se za Paříž. Je to hlavní město velmi blízké země, se kterou nás pojí evropská historie i evropská integrace. Je to hlavní město země, od níž nás dělí jen dvoje státní hranice. Je to hlavní město země, do níž se dá letecky dostat za pár desítek minut a autem během jednoho dne. Je to hlavní město země, která leží prakticky za humny.

Ano, modlím se za Paříž, jako se člověk běžně modlí za nemocného souseda, aniž by tím dával najevo pohrdání stovkami umírajících na celém světě. Modlím se za Paříž, protože neuznávám argumentaci analogickou výkřiku „protože jsi netruchlil, když ti zemřela tchýně, nemáš právo oplakávat svou tetu“.

Ano, modlím se za Paříž, protože mě oslovilo heslo »Pray for Paris«. A vůbec mi nevadí a nepohoršuje mne, že se k tomuto heslu hlásí mnozí z těch, pro něž do předvčerejška byla modlitba jen prázdné slovo, neznámý výraz nebo důvod k posměchu. Naopak mě velice těší, že se k tomuto slovu hlásí, protože tím dávají najevo, že v něm vidí něco závažného.

Ano, modlím se za Paříž, protože věřím v Boha – a zraňuje mne, že pachatelé oněch útoků zabíjeli s výkřikem „Bůh je velký!“ Zcela souhlasím s papežem Františkem, že skrývat se při násilných činech za Boží jméno je rouhání. A bylo mi jasné, že je velice snadné z rozhořčení nad pařížskými masakry přejít ke vzteku a nenávisti nejprve vůči islámu a posléze vůči náboženství jako takovému. Nebylo by to poprvé, a internetové diskuse jsou podobných zkratů plné. Proto jsem rád, že lidé reagují na pařížské události slovy o modlitbě, protože tím dávají (možná nevědomky) najevo, že náboženství nezavrhují.

Ano, modlím se za Paříž, protože modlitba je snad nejlepší možná reakce na strašlivé zlo, které Paříž zasáhlo. Protože násilí, odpor, nenávist a vztek nic nevyřeší. Protože heslo nezní „Revenge for Paris“, „Hate for Paris“, „Fight for Paris“ ani „Bomb for Paris“, ale „Pray for Paris“; a to se mě hluboce dotýká.

Ano, modlím se za Paříž, protože mě apoštol vybízí: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.“ (Řím 12,15) A církev mě učí, že „radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem Svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami“ (GS 1).

Ano, modlím se za Paříž, protože mě lidé tohoto světa vybízejí a zvou k modlitbě; a kdo jiný by se měl modlit, když ne já, křesťan, já, Kristův kněz? Přijímám tuto výzvu, nemohu k ní zůstat hluchý. A právě proto se hlásím k oné iniciativě, právě proto dávám najevo, že pro mě slova „Pray for Paris“ nejsou jen prázdnou frází, ale velmi naléhavým voláním po konkrétních činech.

Ano, modlím se za Paříž. A vzpomínám si přitom na pasáž z vynikající knihy Bruce Marshalla »Plná slávy«, kdy francouzské řeholní sestry, žijící ve Skotsku ve vyhnanství, protože je Francouzská republika vyhostila, nakonec vyvěsí před svým domem francouzskou trikolóru, když jejich zemi napadne nepřítel.

Ano, modlím se za Paříž. Když jsem hledal logo této iniciativy, objevil jsem mimo jiné obrázek, kde se ve známém symbolu „make peace, not war“ potkává s Eiffelovou věží lotrinský kříž. Kříž Charlese de Gaula. Kříž Svobodné Francie. Kristův kříž.

zdroj: http://mundoimagenes.org/wp-content/uploads/2015/11/PRAY-FOR-PARIS-495x493.jpg

 

Ano, modlím se za Paříž. Yes, I pray for Paris. Oui, je prie pour Paris.

 

P. S. Zastavil jsem se na jednom z brněnských náměstí, kde spontánně vzniklo pietní místo „Pray for Paris“. Hořely tam desítky, možná stovky svíček. U jedné z nich byl výrazný nápis »I obětem ruského letadla«.

Zobrazeno 1073×

Komentáře

veruska-m

Zdeňku, myslím, že v tom článku nešlo ani tak o Tebe nebo o to, že je špatně modlit za Paříž.

Předpokládám, žes vložil do modlitby, do přímluv, např. keňské studenty a oběti jiných genocid, které se k Tobě dostaly (asi se nedá předpokládat, že budeš mít kapacitu promodlit každou nebo dokonce budeš informován o každé z nich - ale i o tom ten článek je, proč po Paříži se nemluví o ničem jiném a polovina zpráv se věnuje tomu, kde všude se zapalují svíčky? Opravdu tohle nezavání plácáním si po ramenou (ne ty svíčky, to mediální pokrytí)?)

veruska-m

Autorovi asi, stejně jako mně, připadá, že mnoho lidí (neříkám, že všichni, ale spíš většina) si fotku změnila opravdu jen jako prázdné gesto, "modlit se" jim nic neříká, a možná jim přijde, že "tím to těm zmetkům ukázali." Ti stejní lidé o pár příspěvků později často přejí osud pařížských obětí uprchlíkům. Těm uprchlíkům, kteří utíkají před stejnou organizací, která za danými útoky stojí.

terre-eau

Súhlasím s komentárom @veruska-m. Dokonca nepovažujem za protichodné, keď niekto klikne na "líbí se mi" k tvojmu dnešnému aj k tomu včerajšiemu článku.

Adler

Já a můj bratr proti našemu bratranci. Já a můj bratranec proti celému světu. ( Arabské přísloví )

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona signály.cz