Slavnost vykoupení

2. 4. 2015 18:00

Dveře Izraelitů označila beránkova krev – a anděl smrti je přešel. Ptejme se s autorem homilie z prvokřesťanských dob:


 

„Nové a nevýslovné tajemství! Obětování beránka se stalo spásou Izraele, smrt beránka darovala život národu a krev zastrašila anděla. Odpověz mi, anděli: Co ti nahnalo strach? Zabití beránka, nebo život Pána? Smrt beránka, nebo život Pána? Krev beránka, nebo Duch Pána? Je jasné, co tě poděsilo: Viděl jsi, jak se v beránkovi naplnilo Pánovo tajemství a v obětování beránka jak se naplnil Pánův život; v beránkově smrti jsi viděl Pánův předobraz. Proto jsi nebil Izraele.“[1]

„To konejte na mou památku,“ říká Kristus při Poslední večeři. Co znamená památka? Kdykoli Izraelité slavili Paschu, kdykoli vzpomínali na odchod z Egypta, říkali přitom – a dodnes říkají: „Toto učinil Hospodin MNĚ.“ Proto kdykoli slavíme slavnost našeho vykoupení, kdykoli konáme tuto památku, říkejme s vyvoleným národem, z něhož pochází náš Pán i jeho apoštolové: „Toto učinil Hospodin MNĚ; toto KONÁ Hospodin PRO MNE – právě tady a teď. Scházíme-li se při slavení eucharistie s apoštoly ve večeřadle, stojíme také zároveň pod Kristovým křížem a u jeho prázdného hrobu.

Prožíváme oslavu Poslední večeře, oslavu ustanovení. Prožíváme Eucharistii, která je připomenutím a zpřítomněním velikonočního tajemství, velikonočního díla spásy. Zahleďme se tedy zvláště dnes pozorněji do ohniska Boží lásky, do ztělesněných Velikonoc. A nejen zahleďme; vstupme do tohoto tajemství. Staňme se účastníky tohoto tajemství, buďme jeho hlavními aktéry. Volejme se sv. Ignácem z Antiochie:

„Chci Boží chléb, tělo Ježíše Krista, toho z Davidova rodu. Za nápoj chci jeho krev, jeho nepomíjející lásku.“[2]

Zamysleme se nad tím, jak nás Bůh miloval a jak nás stále miluje. Přijímejme tuto skutečnost, přijímejme, že jsme vykoupeni. Přijímejme – vždyť naše slavnost vrcholí ve svatém přijímání. Právě v něm se setkáváme se svým Vykupitelem tak blízce, tak niterně, tak intimně, že si nic víc ani nedovedeme představit.

Nazýváme tě, Pane, Vykupitelem – a plným právem. Pokaždé když ve společenství tvé církve lámeme chléb a pozvedáme kalich požehnání, pokaždé když jíme tento chléb a pijeme tento kalich, prožíváme své vykoupení, prožíváme tvou oběť.

Byli jsme vykoupeni – protože tys za nás draze zaplatil. To, co jsi ukázal apoštolům při Poslední večeři, když jsi jim umýval nohy – projev naprosté vydanosti, projev lásky až do krajnosti – jsi dovršil na golgotském kříži. Zaplatil jsi draze – sebou samým. Vsouvá se nám však otázka: komu jsi za naše viny zaplatil? Komu?

Snad svému Otci, Bohu všemohoucímu, nejvýš spravedlivému?

Ne, odpovídáš. Ne, můj Otec je Bůh, a Bůh je láska. Můj Otec je Otec milující a milosrdný. Můj Otec nevyžaduje prolití krve svého Syna. Můj Otec není krvelačný krutovládce. Můj Otec tak miloval svět, že dal mne, aby každý, kdo ve mne věří, měl život věčný. Neplatil jsem svou krví svému Otci.

Komu tedy? Ďáblu, který svedl prvního člověka a strhl lidstvo do záhuby?

Ne, odpovídáš. Ne, ďábel pro mě není ani soupeř, ani obchodní partner. Já jsem Bůh; neobchoduji s padlými anděly. Ďábel nemá na nic nárok, zhola na nic; natož na můj život. Neplatil jsem svou krví ďáblu.

Komu tedy, Pane?

Tobě, můj bratře, říkáš mi. Tobě, má sestro. Tobě, milované dítě mého nebeského Otce. Tobě platím za tvůj hřích. Koupím ho od tebe. Zaplatím ti za tvé špatnosti. Vykoupím od tebe tvé viny. Odevzdej mi je. Svěř mi je. Nechtěj na nich lpět. Přestaň si na nich zakládat. Dej mi své hříchy, ať je mohu přibít na dřevo kříže.

Zaplatím ti bohatě. Dávám ti sebe sama. Dávám ti za ně všechno, co jsem, dávám ti za ně své tělo a svou krev. Pojď, přistup ke mně a jez mé tělo. Pij mou krev. Přijmi mne a měj účast na mém božském životě.

Já jsem Bůh, který se stal člověkem. Přišel jsem na svět, abych se stal tebou. Přijď ke mně, přijmi mne, jez mé tělo a pij mou krev, aby ses ty stal mnou. Přijď, jez a pij; jsem to já, živý, zmrtvýchvstalý. Přijď a přijmi své výkupné. Přijď, zvu tě ke svému stolu, zvu tě ke své večeři, zvu tě ke svatební hostině, neboť Beránkova nevěsta se připravila. Přijď a prožij sám na svém těle mou smrt a zmrtvýchvstání. Přijď a prožij sám na svém těle své vykoupení, svou spásu, své posvěcení. Přijď, jez a pij pro věčnost.

 

[1] Meliton ze Sard, Velikonoční homilie 31n.

[2] sv. Ignác z Antiochie, Římanům 7,3

s díky za inspiraci otci Jiřímu Rousovi

 

Zobrazeno 446×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz