Po dvou letech…

13. 3. 2015 20:17

Vážený a milý Svatý otče Františku,


 

stejně jako loni chci Vám i letos věnovat pár virtuálních řádků k výročí Vašeho přijetí služby římského biskupa.

Před několika málo dny se ke mně dostaly dvě zprávy, které mě velice potěšily – těžko říci, která z nich více. Byly to informace o chystané beatifikaci arcibiskupa Romera a o Vašem rozhodnutí slavit eucharistii na Zelený čtvrtek v jednom z římských vězení.

Když jste předloni – na počátku svého pontifikátu – slavil Večeři Páně ve věznici, byl jsem nadšen. S napětím jsem sledoval i další Vaše kroky a četl či poslouchal Vaše slova. Doufal jsem, že odvaha k novým věcem, již jste naznačil už volbou jména, Vás neopustí; a dnes mohu říci, že jsem se nezklamal. Děkuji dobrému Bohu, že Petrovu katedru stále drží týž papež František, pro kterého není setkání s lidmi na okraji společnosti osobní reklamou a nástrojem sbírání plusových bodů u veřejného mínění, ale zcela normální a samozřejmá cesta ve stopách Krista milosrdného a laskavého.

Jakkoli nemám osobní zkušenost se situací církve a společnosti v Latinské Americe, znám příběh arcibiskupa Romera. Chtěl bych Vám, Svatý otče, poděkovat za to, že pozdvihnete k úctě oltáře a představíte jako vzor k následování biskupa, který žil se svým lidem až do krajnosti, zastával se těch, kterých se nikdo nezastal, a pomáhal těm, kdo si sami pomoci nedovedou. Věřím a doufám, že to uděláte rád.

Jsem Vám vděčný, Svatý otče, za všechna Vaše slova; a zvláště pak za to, že se nebojíte mluvit o lásce, která osvobozuje. Vím, je to slovo často užívané, mnohokrát skloňované, někdy až zneužívané a pro mnohé posluchače či čtenáře vyprázdněné. Někdy je lidé vyslovují tak, že zní jako posměšek či nadávka, někdy má posluchač sto chutí s nimi nesouhlasit a oponovat, ať už řeknou cokoli.

Když však slyším Vás, Svatý otče Františku, věřím Vám. Věřím Vám, když zdůrazníte, že se Boží láska zjevuje v pokoře, protože na Vás vidím pravdivost těchto slov. A děkuji Vám, že znovu a znovu připomínáte, že je to Bůh, který nás miloval jako první: „Když my k němu přicházíme, On už je tu. Když my jej hledáme, On nás hledal dřív. On je vždycky před námi, On nás očekává, aby nás přijal do svého srdce, do své lásky.“

Děkuji Vám i za Vaši odvahu říci to, co by si možná někteří nepřáli slyšet; za to, že těm, kdo plní přikázání, připomínáte úkol milovat ty, kdo je splnit nedokázali. Za zdůraznění skromnosti Božího království a klanění se Bohu bez teatrálnosti. Za povzbuzení k boji – i za ujištění, že Pánova milost dává vítězství. Za slova o Bohu, který je Bohem překvapení. A v neposlední řadě za jasně vyjádřenou vděčnost za dar Koncilu a obnovené liturgie, která zní z Vašich úst o to věrohodněji, že jste – na rozdíl od některých kritiků – dobu před padesáti lety zažil.

Vážený a milý Svatý otče Františku, jsem katolický křesťan; respektoval bych papeže, ať by jím byl kdokoli. Ale jsem našemu Pánu nesmírně vděčen, že jím jste právě Vy, protože Vás poslouchat, Vás respektovat a Vás následovat není povinnost, ale radost a povzbuzení. Díky za to i Vám, Svatý otče; díky za to, že i mně – dnes jako před dvěma lety – ukazujete cestu k první lásce, cestu do Galileje, cestu k horizontu zmrtvýchvstání.

Bůh Vám žehnej, Svatý otče!

Sdílet

Komentáře

fragaria Bohu díky!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona signály.cz