Mistře, kde bydlíš?

z poselství sv. Jana Pavla II. k XV. Světovému dni mládeže 1997

Máme před očima dva mladé muže, kteří vyšli na břeh Jordánu, aby si poslechli slova posledního z velkých proroků, Jana Křtitele. On však ukázal na Ježíše z Nazareta jako na Mesiáše, jako na Božího Beránka. Vydali se za ním – možná ze zvědavosti, každopádně s odstupem.

Byli plaší, a možná se i zastyděli, když se k nim Ježíš obrátil s otázkou „Co byste chtěli?“ Tak ovšem začal dialog, kterým také začalo velké dobrodružství Jana, Ondřeje, Šimona Petra a dalších učedníků.

V tomto krátkém setkání, popsaném několika podstatnými slovy, vidíme prvopočátek každého příběhu víry. Je to Ježíš, který se ujímá iniciativy. Máme-li s ním co do činění, otázka se vždycky obrací naruby. Z tazatelů se stávají tázaní, z hledajících hledaní. A to je klíčový rozměr tohoto setkání: nemáme co do činění s něčím, nýbrž s někým – s tím, který je Živý. Křesťané nejsou žáky filosofického systému; křesťané jsou lidé, kteří ve víře udělali zkušenost setkání s Kristem.

Žijeme v době, kdy mnoho lidí prožívá nejistotu, zmatek či dokonce úzkost. Tváří v tvář tajemství života i smrti, v dobách velkých změn a pomíjejících jistot se v lidském srdci vynořuje řada zásadních otázek. Boží slovo nám nabízí odpověď – a tou odpovědí je Kristus. Jen on může dát odpověď, která nenese iluzi ani zklamání.

Tak jako první učedníci, i my musíme mít odvahu přiblížit se k Ježíši a následovat ho, překročit jeho práh, mluvit s ním tváří v tvář jako s přítelem. Nemějme strach z nového života, který nám on sám nabízí. On sám nám dává možnost tento nový život přijmout a uvádět jej do života s pomocí milosti a s darem Ducha.

Ježíš je vskutku náročný přítel, který před nás klade velké cíle. Žádá nás, abychom vyšli ze sebe samotných a vyšli mu vstříc, abychom mu svěřili celý svůj život – jak je psáno: „Kdo ztratí svůj život pro mě a pro evangelium, zachrání ho!“ (Mk 8,35)

Může to vypadat jako těžká věc, a v některých případech i nahánět strach. Ale co je lepší – spokojit se s životem bez ideálů, se světem vytvořeným k vlastnímu obrazu a podobě, nebo velkomyslně hledat pravdu, dobro, spravedlnost, usilovat o svět, který odráží Boží krásu, byť za cenu zkoušek, které jsou s tím spojeny?

„Mistře, kde bydlíš, kde přebýváš, kde zůstáváš?“ můžeme se ptát spolu s učedníky. S Ježíšem se setkáme všude tam, kde lidé trpí a doufají – v malých vesničkách po celém světě, na okraji společnosti a historie, jako byl Nazaret, kam poslal Bůh svého anděla k Marii, i ve velkoměstech, v nichž žijí miliony lidských bytostí, které jsou vůči sobě navzájem cizinci. Ale každý člověk je ve skutečnosti „Kristovým spoluobčanem“.

Ježíš přebývá nám nablízku, mezi těmi lidmi, s nimiž sdílíme každodenní život. Ježíšův dům je všude tam, kde člověk trpí kvůli svým pošlapaným právům, kvůli svým zmařeným nadějím, kvůli svým opomíjeným úzkostem.

Ježíš přebývá i mezi těmi, kdo k němu volají, i když ho dosud nepoznali, kdo ho hledají s upřímným srdcem (LG 16), i když se nacházejí v odlišné kulturní a náboženské situaci. A my jsme povoláni k tomu, abychom byli umělci a tvůrci dialogu a spolupráce s těmi, kdo věří v Boha, který vládne světu v lásce. My máme být vyslanci tohoto Mesiáše, kterého jsme poznali v jeho domě, kterým je církev, aby naši současníci mohli jít v našich stopách – ve světle naší bratrské lásky a radosti, která vyzařuje z našeho pohledu, jelikož jsme viděli Krista.

Jak svět pozná, že jsme skutečně Kristovými učedníky? Tak, že budeme mít lásku jedni k druhým (Jan 13,35) po vzoru jeho lásky – lásky, která se rozdává zdarma, nekonečně trpělivé, která se nikomu neodpírá (srv. 1 Kor 13,4–7). Věrnost „novému přikázání“, přikázání lásky bude potvrzením toho, co hlásáme.

A to je velká novost, která může být pro svět překvapením. Pro svět, který stále trpí a je rozpolcen mnoha násilnými konflikty, ať viditelnými či skrytými. Právě v tomto světě jsme povoláni žít bratrskou lásku – ne jako utopii, ale jako reálnou možnost. V této společnosti jsme povoláni jako skuteční Kristovi misionáři budovat civilizaci lásky. V každém koutě této země máme být připraveni zvěstovat svým současníkům tak jako apoštolové: „Našli jsme Mesiáše.“

Castel Gandolfo, 15. srpna 1996

Jan Pavel II.

Zdroj:
http://www.vatican.va/holy_father/john_paul_ii/messages/youth/documents/hf_jp-ii_mes_15081996_xii-world-youth-day_en.html
http://www.vatican.va/holy_father/john_paul_ii/messages/youth/documents/hf_jp-ii_mes_15081996_xii-world-youth-day_it.html