z promluvy Svatého otce Františka o slavnosti Zjevení Páně:
Dítě zrozené z Marie nepřišlo pouze pro izraelský lid, zastoupený betlémskými pastýři, ale pro celé lidstvo, reprezentované Mudrci od východu, kteří nám ukazují cestu, po níž máme ve svém životě putovat. Mudrci představují muže a ženy hledající Boha v náboženstvích a filosofiích celého světa, a toto hledání nikdy nebude mít konec.
Hledali pravé světlo; když viděli hvězdu, pochopili, co to znamená, a vydali se na cestu, na dlouhé putování. Povolal je k tomu Duch Svatý; a na této cestě se také odehrálo jejich osobní setkání s pravým Bohem.
Nescházely ovšem ani obtíže. V Jeruzalémě přišli do Herodova paláce, kde se – jak si mysleli – narodil nový král, a tam zakusili chvíli temnoty, chvíli zoufalství. Ztratili výhled na hvězdu. Kolikrát jen ztrácíme hvězdu z výhledu!
Zde se také setkali s pokušením, které nastražil ďábel – s Herodovou léčkou. Herodes je člověkem moci, který v druhém dovede vidět jen a pouze soupeře. A v důsledku i Boha chápe jako soupeře, a to soupeře nejnebezpečnějšího.
Duch Svatý však dává poznat, že se má Mesiáš narodit ve městě Davidově. Mudrci se znovu vydávají na cestu a znovu zahlédnou hvězdu – a zaradují se velikou radostí. Dorazí do Betléma a najdou Dítě s jeho matkou Marií. Po pokušení v Jeruzalémě zde přichází druhé, větší: odmítnout tuto „maličkost“. Oni se však skloní, uctí jej a věnují mu své vzácné a symbolické dary.
Mudrci se na své cestě neobešli bez nástrah a útrap. Ale ani tváří v tvář velkému pokušení – moudrosti, bohatství a moci světa – neselhali ve víře. Vedeni Duchem dokážou pochopit, že Boží kritéria se velice liší od lidských, že Bůh se nezjevuje v moci tohoto světa, ale sklání se k nám v pokoře, v poníženosti své lásky. Je Boží láska veliká? Ano! Je Boží láska mocná? Ano! Ale především je Boží láska pokorná, nesmírně pokorná.
Mudrci, vzor obrácení k pravé víře, uvěřili více v Boží dobrotu než ve zjevnou nádheru moci.
A také my se můžeme ptát: Jaké je tajemství, v němž se skrývá Bůh? Kde se s ním mohu setkat? Vidíme kolem sebe války, zneužívání dětí, mučení, obchod se zbraněmi, obchod s lidmi… V tom všem, ve všech těchto nejmenších bratřích a sestrách, kteří v takových situacích trpí, je Ježíš.
Jesličky nám předkládají jinou cestu, než je ta, ve které má zálibu mentalita světskosti. Je to cesta Božího ponížení, pokoření, pokory Boží lásky, která se ponižuje, pokořuje; cesta slávy skryté v betlémském krmítku, v kalvárském kříži, v bratru a sestře, kteří trpí.
Mudrci přešli od lidských kalkulací k tajemství – a to je jejich obrácení. A to naše?
Prosme Pána, aby nám dal žít stejnou cestu obrácení, jakou žili Mudrci. Ať nás chrání a osvobodí od pokušení, která nám zakrývají pohled na hvězdu. Ať nám stále dává onen neklid, který nás bude podněcovat k tázání „kde je hvězda?“, kdykoli ji v nástrahách světskosti ztratíme z výhledu. Ať nám dopřeje stále novým způsobem poznávat Boží tajemství a nepohoršovat se nad znameními, která k němu vedou – nad dítětem zavinutým do plenek a položeným do jeslí. A ať máme vždy dost pokory, abychom prosili Matku, naši Matku, aby nám ho ukázala.
Kéž najdeme odvahu osvobodit se od svých iluzí, od svých předsudků, od svých „světýlek“, abychom usilovali o odvahu v pokoře víry a mohli se tak setkat se Světlem, jako to učinili Mudrci od východu. Kéž můžeme vstoupit do tajemství.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.