Svatý otec František a patriarcha Bartoloměj

27. 5. 2014 1:37

Společné prohlášení papeže Františka a ekumenického patriarchy Bartoloměje I.


1. Jako naši ctihodní předchůdci papež Pavel VI. a ekumenický patriarcha Athenagoras, kteří se setkali zde v Jeruzalémě před padesáti lety, také my, papež František a ekumenický patriarcha Bartoloměj, jsme se chtěli sejít ve Svaté zemi, »kde náš společný Vykupitel, Kristus Pán, žil, vyučoval, zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, odkud poslal Svatého Ducha rodící se církvi« (společné komuniké papeže Pavla VI. a patriarchy Athenagory, vydané po setkání 6. ledna 1964). Toto naše setkání, větší sblížení biskupů církví v Římě a v Konstantinopoli, založených na bratřích apoštolech Petru a Ondřejovi, je pro nás zdrojem hluboké duchovní radosti a nabízí nám příležitost zhodnotit hloubku a autenticitu existujících svazků mezi námi, které jsou plodem cesty plné milosti, po níž nás vedl Pán již od onoho požehnaného dne před padesáti lety.

2. Naše dnešní bratrské setkání je novým a nezbytným krokem na cestě k jednotě, k níž nás může dovést jedině Duch Svatý – ke společenství legitimní rozdílnosti. S živou vděčností vzpomínáme na kroky, které nám Pán dal udělat. Vzájemné objetí papeže Pavla VI. a patriarchy Athenagory zde v Jeruzalémě, po mnoha staletích mlčení, připravilo cestu neobyčejně významnému gestu, jímž bylo odnětí vzájemné exkomunikace roku 1054 z paměti a ze středu církve. Následovala výměna návštěv mezi ctihodnými stolci Říma a Konstantinopole, častý písemný styk a následně rozhodnutí papeže Jana Pavla II. a patriarchy Dimitria blahé paměti zahájit teologický dialog o pravdě mezi katolíky a pravoslavnými. Během těchto let nás Bůh, pramen veškerého pokoje a lásky, naučil pohlížet na druhé jako na členy téže křesťanské rodiny poddané jedinému Pánu a Spasiteli, Ježíši Kristu, a milovat se navzájem, takže můžeme vyznat svou víru v totéž Kristovo evangelium, jak jsme je obdrželi od apoštolů, vyjádřené a předané nám ekumenickými koncily a církevními otci. Jsme si plně vědomi, že jsme dosud nedosáhli plného společenství, přesto však dnes potvrzujeme své pevné rozhodnutí pokračovat v úkolu postupovat společně po cestě k jednotě, za niž prosil náš Pán Kristus Otce – »aby všichni byli jedno« (Jan 17,21).

3. Jsme si dobře vědomi, že taková jednota se projevuje v lásce k Bohu a v lásce k bližnímu, a s tímto vědomím nedočkavě vyhlížíme onen den, kdy se konečně budeme moci společně účastnit eucharistické hostiny. Jakožto křesťany nás čeká úkol připravit se na přijetí tohoto daru eucharistického společenství, jak učí sv. Irenej z Lyonu, vyznáním jediné víry, stálou modlitbou, vnitřním obrácením a obnovou života a bratrského dialogu (Adversus haereses, IV,18,5. PG 7, 1028). Dosažením tohoto cíle, k němuž směřuje naše naděje, odhalíme před světem Boží lásku a dáme se tak poznat jako skuteční učedníci Ježíše Krista (srv. Jan 13,35).

4. K dosažení tohoto cíle, k plné jednotě mezi katolíky a pravoslavnými, zásadním způobem přispěl teologický dialog zahájený Společnou mezinárodní komisí. Pokrok v našich teologických vztazích za časů papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. a patriarchy Dimitria byl podstatný. Chceme dnes vyjádřit své veliké ocenění dosažených výsledků a stejně tak i současných snah. Nejedná se o čistě teoretické cvičení, nýbrž o cvičení v pravdě a v lásce, které od nás vyžaduje stále hlubší poznání tradic druhého, abychom je pochopili a abychom se z nich poučili. Proto ještě jednou potvrzujeme, že úkolem teologického dialogu není najít nejmenší společný teologický jmenovatel jako podklad pro kompromisy, nýbrž především zaměřit se na prohloubení pochopení pravdy v plnosti, kterou Kristus daroval své církvi, pravdy, jíž nikdy nepřestaneme rozumět stále lépe, nakolik budeme sledovat podněty Svatého Ducha. Prohlašujeme tedy společně, že naše věrnost Pánu od nás vyžaduje bratrské vztahy a skutečný dialog. Toto společné hledání nás neodvede od pravdy; naopak – díky vzájemnému sdílení vlastních obdarování nás pod vedením Ducha Svatého povede k veškeré pravdě (srv. Jan 16,13).

5. Postupujeme-li tedy cestou k plnému společenství, máme již nyní povinnost vydávat společné svědectví o lásce Boha ke všem lidem společnou prací ve službách lidskosti, zvláště při obraně důstojnosti lidské osoby ve všech etapách života a posvátnosti rodiny založené na manželství, v podpoře míru a společného dobra a v reakcích na utrpení, které stále sužuje svět. Je nám zřejmé, že neustále je třeba čelit hladu, chudobě, analfabetismu a nespravedlivému rozdílení zdrojů. Je naší povinností usilovat o vybudování společnosti spravedlivé a humánní, v níž si žádný člověk nebude připadat vyloučený nebo marginalizovaný.

6. Je naším hlubokým přesvědčením, že budoucnost lidské rodiny závisí také na tom, jak střežíme – s pečlivostí a zápalem, se spravedlností a poctivostí – dar stvoření, který nám náš Stvořitel svěřil. Proto kajícně uznáváme, že jsme špatně pečovali o naši planetu, což je hřích před Boží tváří. Uvědomujeme si svou odpovědnost a povinnost živit v sobě i v druhých smysl pro pokoru a mírnost, aby všichni pochopili nutnost respektu vůči stvoření a starali se o ně s péčí. Společně potvrzujeme svůj závazek klást důraz na správu stvořeného světa; apelujeme na všechny lidi dobré vůle, aby pohlíželi na život méně konzumně a střízlivěji, aby projevovali méně nenasytnosti a více velkodušnosti při ochraně Božího světa a dobrodiní jeho lidu.

7. Je zde také naléhavá nutnost účinné a angažované spolupráce mezi křesťany na ochranu práva svobodně veřejně vyznávat svou víru a být respektován při představování toho, co je neustálým přínosem křesťanství pro současnou společnost a kulturu. Z tohoto pohledu zveme všechny křesťany k podpoře a prosazování autentického dialogu s judaismem, islámem a dalšími náboženskými tradicemi. Netečnost a vzájemná ignorance nás mohou vést pouze k nedůvěře a dokonce i ke konfliktu.

8. V tomto svatém městě Jeruzalémě vyjadřujeme svou sdílenou hlubokou účast na situaci křesťanů na Blízkém a středním východě a jejich právu být ve svých domovských zemích plnoprávnými občany. S důvěrou se v modlitbě obracíme ke všemohoucímu a milosrdnému Bohu s prosbou o mír ve Svaté zemi a po celém Blízkém a středním východě. Modlíme se zvláště za církve v Egyptě, v Sýrii a v Iráku, které v důsledku nedávných událostí nejvíce trpěly. Povzbuzujeme všechny strany bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost, aby pokračovaly v úsilí o smíření a o spravedlivé docenění práv lidí a národů. Jsme přesvědčeni, že nikoli zbraně, nýbrž dialog, odpuštění a smíření jsou jediné možné prostředky k dosažení míru a pokoje.

9. V kontextu historie poznamenané násilím, netečnosti a egoismem si dnes mnoho mužů a žen připadá jako ztracení. Je to právě společné svědectví radostné zprávě evangelia, které může být naší pomocí člověku naší doby znovu najít cestu, která ho povede k pravdě, spravedlnosti a pokoji. V jednotě úmyslů a se vzpomínkou na příklad, který nám dali před padesáti lety zde v Jeruzalémě papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras, apelujeme na všechny křesťany, na věřící všech náboženských tradic a na všechny lidi dobré vůle, aby rozeznali naléhavost této chvíle, která nás volá k úsilí o smíření a jednotu lidského rodu s naprostým respektem vůči legitimním odlišnostem, pro dobro celého světa a budoucích generací.

10. Na počátku této společné pouti k místu, kde byl sám náš Pán Ježíš Kristus ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých, s pokorou svěřujeme přímluvě Nejsvětější Marie vždy Panny své budoucí kroky na cestě k plné jednotě, s důvěrou v nekonečnou Boží lásku k celé rodině lidstva.

»Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář a je ti milostivý. Ať k Tobě Hospodin svou tvář obrátí a naplní tě pokojem.« (Num 6,25–26)

V Jeruzalémě, na Apoštolské delegatuře, dne 25. května 2014

František                   Bartoloměj I.

 

zdroj: www.vatican.va

 

 

Zobrazeno 1343×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz