Lk 19,1–10

Vzpomínka na dávné „zločiny mládí“ – a pochopitelně inspirace dnešním liturgickým textem…

Καὶ εἰσελθὼν διήρχετο τὴν Ἰεριχώ· καὶ ἰδοὺ ἀνὴρ ὀνόματι καλούμενος Ζακχαῖος, καὶ αὐτὸς ἦν ἀρχιτελώνης, καὶ οὗτος ἦν πλούσιος.

Καὶ ἐζήτει ἰδεῖν τὸν Ἰησοῦν τίς ἐστι, καὶ οὐκ ἠδύνατο ἀπὸ τοῦ ὄχλου, ὅτι τῇ ἡλικίᾳ μικρὸς ἦν. καὶ προδραμὼν ἔμπροσθεν ἀνέβη ἐπὶ συκομορέαν, ἵνα ἴδῃ αὐτόν, ὅτι δι' ἐκείνης ἤμελλε διέρχεσθαι.

Καὶ ὡς ἦλθεν ἐπὶ τὸν τόπον, ἀναβλέψας ὁ Ἰησοῦς εἶδεν αὐτόν καὶ εἶπεν πρὸς αὐτόν· Ζακχαῖε, σπεύσας κατάβηθι· σήμερον γὰρ ἐν τῷ οἴκῳ σου δεῖ με μεῖναι. καὶ σπεύσας κατέβη, καὶ ὑπεδέξατο αὐτὸν χαίρων.

Καὶ ἰδόντες πάντες διεγόγγυζον λέγοντες ὅτι παρὰ ἁμαρτωλῷ ἀνδρὶ εἰσῆλθε καταλῦσαι.

Σταθεὶς δὲ Ζακχαῖος εἶπε πρὸς τὸν Κύριον· Ἰδοὺ τὰ ἡμίση τῶν ὑπαρχόντων μου, Κύριε, δίδωμι τοῖς πτωχοῖς, καὶ εἴ τινός τι ἐσυκοφάν-τησα, ἀποδίδωμι τετραπλοῦν.

Εἶπε δὲ πρὸς αὐτὸν ὁ Ἰησοῦς ὅτι σήμερον σωτηρία τῷ οἴκῳ τούτῳ ἐγένετο, καθότι καὶ αὐτὸς υἱὸς Ἀβραάμ ἐστιν. Ἦλθε γὰρ ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου ζητῆσαι καὶ σῶσαι τὸ ἀπολωλός.

Iesus ingressus perambulabat Hiericho. Et ecce vir nomine Zaccheus et hic erat, princeps publicanorum et ipse dives.

Et quaerebat videre Iesum, quis esset, et non poterat prae turba quia statura pusillus erat. Et praecurrens ascendit in arborem sycomorum ut videret illum quia inde erat transiturus.

Et cum venisset ad locum, suspiciens Iesus vidit illum et dixit ad eum: «Zacchee, festinans descende, quia hodie in domo tua oportet me manere.» Et festinans descendit et excepit illum gaudens.

Et cum viderent omnes, murmurabant dicentes, quod ad hominem peccatorem devertisset.

Stans autem Zaccheus dixit ad Dominum: «Ecce, dimidium bonorum meorum, Domine, do pauperibus, et si quid aliquem defraudavi, reddo quadruplum.»

Ait Iesus ad eum, quia hodie salus domui huic facta est, eo quod et ipse filius sit Abrahae. «Venit enim Filius hominis quaerere et salvum facere quod perierat.»

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý.

Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho viděl, protože tudy měl procházet.

Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: »Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.« On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal.

Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: »Vešel jako host
k hříšníkovi!«

Zacheus se zastavil a řekl Pánu: »Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!«

Ježíš mu řekl: »Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.«

Šéf vlezl do Jerrycha a špacíroval tama. Vegetil tam jakési Zach, kápo od mlíkařů, s těžkýma lováčema.

Byl celé žhavé zbliknót Šéfa, jaké má kštelt, ale že byl zgrčenec, měla sajtna tlustý sklo. Tož fofroval gerádeaus a vydrápal se na fikus, kama měl Šéf valit.

Šéf doklapal, nasísl navrch a hókl: „Zachu, pila nýdr, na tutáč hamuju ve tvým kéru.“ Zach pila nýdr a lapl Šéfa jeden radovanec.

Co to zgómli, valili křivý hemzy: „Placatí se u čórkařa!“

Zach zahamoval a zahlásil Šéfovi: „Šéfe, sakum pikum lováče fifty-fifty se švorcovéma, a koho jsem ošulil, zalepím na kvadrát!“

Šéf zahlásil: „Dneska dovalil retuňk do tohoto kéru. Dyť je taky mladé od Abroša. Mladé od borca dovalil špizovat a hodit retuňk tomu, co pozdechalo.“