Homilie Svatého otce Františka z neděle 27. října 2013
Svatý otec František slavil tuto neděli na náměstí Sv. Petra mši svatou spolu s rodinami – při příležitosti Světového dne rodiny. Zde je překlad jeho homilie z této mše svaté:
Čtení této neděle nás zvou k zamyšlení nad některými základními rysy křesťanské rodiny.
Zaprvé, rodina se modlí. Evangelní úryvek hovoří o dvou způsobech modlitby: jeden z nich je falešný, totiž ten farizeův, druhý je autentický – ten celníkův. Farizeus ztělesňuje přístup, který nevyjadřuje díkůvzdání Bohu za jeho požehnání a jeho smilování, nýbrž spíše uspokojení sebou samým. Připadá si sám ospravedlněný, zdá se mu, že jeho život je v pořádku, a posuzuje druhé z piedestalu. Naproti tomu celník neplýtvá slovy. Jeho modlitba je pokorná, střízlivá, proniknutá vědomím vlastní nedostatečnosti, vlastní bídy. Máme zde člověka, který chápe, že potřebuje Boží odpuštění.
Celníkova modlitba je modlitbou chudého člověka, modlitbou milou Bohu. Je to modlitba, která – jak praví první čtení – „proniká oblaka“ (Sír 35,20), na rozdíl od farizeovy modlitby, kterou k zemi strhává marnost.
Ve světle Božího slova bych se vás, milé rodiny, chtěl zeptat: Modlíte se čas od času společně, jako rodina? Někteří z vás ano, já vím. Ale tolik lidí mi říká: Copak to jde? Vždyť modlitba je něco ryze osobního, a krom toho nikdy není příhodný čas, okamžik pokoje… Ano, tohle všechno může být pravda, ale je to také otázka pokory, otázka pochopení, že potřebujeme Boha – tak jako celník! A potřebujeme jednoduchost! Modlit se Otče náš společně, kolem stolu, to je něco, co dokáže každý z vás. A modlit se růženec společně, jako rodina, je překrásné, a je to zdroj velké síly! A také modlit se jeden za druhého!
Druhé čtení nám nabízí další myšlenku: rodina uchovává víru. Apoštol Pavel na konci svého života dělá konečné zúčtování: „Víru jsem uchoval.“ (2 Tim 4,7) Ale jak si uchoval víru? Určitě ne v trezoru! Ani tak, že by ji schovával pod zem, jako onen líný služebník. Svatý Pavel srovnává svůj život se zápasem a se závodem. Uchoval víru, protože ji nechtěl jenom prostě bránit, nýbrž ji hlásal, šířil ji, přinášel ji do dalekých zemí. Postavil se proti všem, kdo chtěli uchovat, „zakonzervovat“ Kristovo poselství v hranicích Palestiny. Proto podnikal odvážná rozhodnutí, pronikal na nepřátelská území, vydával se všanc vzdáleným lidem a různým kulturám, promlouval svobodně a beze strachu. Svatý Pavel zachoval víru, protože ji odevzdával stejně tak, jak ji přijal, šel až do krajnosti a nezakopal se v obranných pozicích.
Zde se také můžeme ptát: Jak uchováváme svou víru? Udržujeme si ji pro sebe, pro naše rodiny, jako svůj osobní poklad, nebo jsme ji s to sdílet svým svědectvím, svým přijetím druhých, svou otevřeností? Všichni víme, že rodiny, a zvláště ty mladé, často „sprintují“ z jednoho místa na druhé a mají plno věcí na práci. Ale napadlo vás někdy, že tento „sprint“ by mohl být také závodem víry? Křesťanské rodiny jsou rodiny misionářské – ve svém každodenním životě, v tom, jak dělají každodenní věci, jak do všeho vnášejí sůl a kvas víry!
A ještě jednu myšlenku si můžeme vzít z Božího slova: rodina zakouší radost. V responzoriálním žalmu nacházíme tato slova: „Ať to slyší pokorní a radují se.“ (Žl 34,2) Celý tento žalm je hymnem k oslavě Hospodina, který je dárcem radosti a pokoje. Jaký je důvod této radosti? To, že Pán je blízko, slyší nářek ponížených a vysvobozuje je od zla. Jak píše sám svatý Pavel: „Radujte se stále… Pán je blízko.“ (Flp 4,4–5)
Milé rodiny, víte velmi dobře, že pravá radost, kterou zakoušíme v rodině, není povrchní; nepochází z hmotných předmětů, z faktu, že všechno, jak se zdá, funguje… Pravá radost vychází z niterné harmonie mezi osobami, z toho, co všichni cítíme ve svém srdci a co nám dává zakoušet krásu společného bytí, vzájemné podpory na cestě života. Ovšem základem tohoto pocitu niterné radosti je Boží přítomnost v rodině a jeho láska, která je otevřená, milosrdná a vstřícná vůči každému. Bůh sám ví, jak vytvořit harmonii z odlišností. Chybí-li však Boží láska, ztrácí rodina svou harmonii, převládá sebestřednost a radost upadá. Ale rodina, která zakouší radost, ji přirozeně sdílí. Taková rodina je solí země a světlem světa, taková rodina je kvasem společnosti.
Milé rodiny, žijte vždy ve víře a v prostotě, tak jako Svatá rodina z Nazareta! A radost a pokoj od Pána ať je vždy s vámi!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.