Jan 8,3–11

Dávné „hříchy mládí“ – zhruba tak z roku 2002/3… Zjišťuji, že poslední text žije tak trochu svým vlastním životem.

Ἄγουσιν δὲ οἱ γραμματεῖς καὶ οἱ Φαρισαῖοι γυναῖκα ἐπὶ μοιχείᾳ κατειλημμένην καὶ στήσαντες αὐτὴν ἐν μέσῳ λέγουσιν αὐτῷ·

Διδάσκαλε, αὕτη ἡ γυνὴ κατείληπται ἐπ’ αὐτοφώρῳ μοιχευομένη. Ἐν δὲ τῷ νόμῳ ἡμῖν Μωϋσῆς ἐνετείλατο τὰς τοιαύτας λιθάζειν. Σὺ οὖν τί λέγεις;

Τοῦτο δὲ ἔλεγον πειράζοντες αὐτόν ἵνα ἔχωσιν κατηγορεῖν αὐτοῦ.

Ὁ δὲ Ἰησοῦς κάτω κύψας τῷ δακτύλῳ κατέγραφεν εἰς τὴν γῆν. Ὡς δὲ ἐπέμενον ἐρωτῶντες αὐτόν ἀνέκυψεν καὶ εἶπεν αὐτοῖς·

Ὁ ἀναμάρτητος ὑμῶν πρῶτος ἐπ’ αὐτὴν βαλέτω λίθον. Καὶ πάλιν κατακύψας ἔγραφεν εἰς τὴν γῆν.

Οἱ δὲ ἀκούσαντες ἐξήρχοντο εἷς καθ’ εἷς ἀρξάμενοι ἀπὸ τῶν πρεσβυτέρων καὶ κατελείφθη μόνος καὶ ἡ γυνὴ ἐν μέσῳ οὖσα.

Ἀνακύψας δὲ ὁ Ἰησοῦς εἶπεν αὐτῇ· Γύναι ποῦ εἰσιν; Οὐδείς σε κατέκρινεν;

Ἡ δὲ εἶπεν· Οὐδείς Κύριε.

Εἶπεν δὲ ὁ Ἰησοῦς· Οὐδὲ ἐγώ σε κατακρίνω. Πορεύου καὶ ἀπὸ τοῦ νῦν μηκέτι ἁμάρτανε.

Adducunt autem scribae et pharisaei mulierem in adulterio deprehensam et statuerunt eam in medio et dicunt ei:

„Magister, haec mulier manifesto deprehensa est in adulterio. In lege autem Moyses mandavit nobis huiusmodi lapidare; tu ergo quid dicis?“

Hoc autem dicebant tentantes eum, ut possent accusare eum.

Iesus autem inclinans se deorsum digito scribebat in terra. Cum autem perseverarent interrogantes eum, erexit se et dixit eis:

„Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat.“ Et iterum se inclinans scribebat in terra.

Audientes autem unus post unum exibant, incipientes a senioribus, et remansit solus, et mulier in medio stans.

Erigens autem se Iesus dixit ei: „Mulier, ubi sunt? Nemo te condemnavit?“

Quae dixit: „Nemo, Domine.“

Dixit autem Iesus: „Nec ego te condemno; vade et amplius iam noli peccare.“

K Ježíšovi učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu:

„Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“

Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.

Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim:

„Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A sehnul se opět a psal na zem.

Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.

Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“

Odpověděla: „Nikdo, Pane.“

Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

Doklapala k Šéfovi sajtna ingóstů a hlavónů  s jakósi koc a hlásijou:

„Šéfe, tudletu fuchtlu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem. Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?“

Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat.

Šéf si čupl a čmrdlikal do písku. Když do něj furt vandrovali, hókl na ně:

„Kdo seš čisté, migni ju grimlem!“ A zase si čupl a čmrdlikal.

Celá sajtna se zdekovala, hlavóni na špici, a pila pali.

Šéf nasísl na koc: „Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?“

„Ani rana, Šéfe,“ hlásí koc.

A Šéf na to: „Ani já tě neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty!“