Můj Bůh

Snad na doplnění, a ne kvůli polemice – k čemu mě inspiroval tento článek:

Můj Bůh
má oči a nos, uši a ústa;
má těžké, upracované ruce tesaře,
a navíc probodnuté hřeby.

Můj Bůh
má nohy plné prachu
z galilejských, samařských a judských cest,
a navíc probodnuté hřeby.

Můj Bůh
má lidské tělo a duši,
čelo rozedrané trním
a probodený bok.

Můj Bůh
má lidskou tvář,
která byla nelidsky zohavena.

Můj Bůh
vypadá jako ten,
před nímž si lidé zakrývají tvář,
potupený, od nás nevážený.

Můj Bůh
znovu krvácí
ve všech pronásledovaných, ponižovaných, mučených a zabíjených,
v těch, kdo snášejí urážky pro jeho jméno.

Můj Bůh
má tmavou kůži
na nafouklém bříšku,
hladoví a čeká,
kdy mu dám najíst.

Můj Bůh
má pohled
nechtěného dítěte,
leží v erární postýlce,
žízní a čeká,
kdy mu dám napít.

Můj Bůh
má ohnutou šíji
a shrbená záda,
jak se už týdny krčí
na imigračních úřadech,
a čeká,
kdy se ho na jeho cestách ujmu.

Můj Bůh
se červená studem,
protože mu kuplíři
a obchodníci s lidmi
nechali jen lascivní spodní prádlo,
než ho vyhnali na ulici,
a čeká,
kdy ho obléknu.

Můj Bůh
má klouby
zkroucené do nepřirozených poloh,
erární prádlo na zmučeném těle
a na stolku sedativa
a čeká,
kdy ho navštívím.

Můj Bůh
má kůži pokrytou tetováním
a předloktí poničená injekčními jehlami,
pruhovaný mundůr
s číslem na hrudi i zádech
a doufá,
že k němu přijdu.

Můj Bůh
ve svém oslaveném těle
zvěstuje slávu zmrtvýchvstání.

Můj Bůh
se z lásky k člověku
stal člověkem.